Kdo bude naším novým prezidentem?

  Myslíte si, že jste si sami zvolili svého prezidenta? A skutečně je přáním budoucího českého prezidenta být naší hlavou státu?

  Kdepak. Našeho (čili evropského) prezidenta zvolila Evropská rada. Je jím jistý bývalý belgický předseda vlády. Splňuje totiž nejdůležitější kriterium pro tuto funkci - nikomu nevadí. A co na to říká nově zvolený český prezident, že nebude prezidentem nás Evropanů? Je rád. Sám si přeje, aby se Evropská unie stala federací a Česká republika žádného čistě svého prezidenta nepotřebovala. Přeje si to tak ostatně většina kandidátů právě skončeného běhu na Pražský hrad. Přestaňme se tedy zabývat blbostmi typu kdo byl zvolen českým prezidentem a podívejme se na důležitější událost minulého týdne.

  Britský premiér David William Donald Cameron slíbil Britům, že vypíše po příštích volbách v roce 2015 (stane-li se opět premiérem) referendum o setrvání v Evropské unii (neboli o opuštění Evropské unie). Děsí mě, jak se evropská masa úředníků a jejich psacích strojů podobá Kafkovu Zámku, který jsem nikdy neviděl a přitom je tak mocný. Der Winter ist bei uns lang, ein sehr langer Winter und einförmig.

  „Eurozóna“ prochází kvůli svým dluhům recesí. Naprosto zbytečně. Pomocná ruka Mezinárodního měnového fondu bere peníze těm, kteří by si to „zasloužili“ více (a také pomoc mnohem více (!) potřebují).

  Jako kdyby nestačilo, jak Unie kazí obchod s chudými zemědělci z různých koutů světa. Svými velkolepými zemědělskými dotacemi i nesmyslným omezováním dovozu a zákazem pěstování geneticky (tedy precizně) vyšlechtěných plodin poškozuje jak tyto chudé zemědělce, tak nás (viz můj článek „Aktualita: hladový rolník a předběžně opatrní komisaři“ ze 17.2.2012).

  Hlavním problémem Evropské unie je, jak se ukazuje, euro (viz můj článek „Všechno, co jste kdy chtěli vědět o euru (ale báli jste se zeptat)“ ze 16.3.2012). Je správné, že česká vláda s jeho přijetím nespěchá. Britská vláda přijetí eura ani nemá v úmyslu.

  Očekával jsem návrh na vznik bankovní unie. O této škodlivé myšlence se tady na svém blogu ještě zmíním (a ani v tomto případě mě česká vláda nezklamala).

  Naproti tomu fiskální unie (čili zatím určitá společná pravidla pro státní rozpočty) by byla výborná, kdyby pouze omezovala deficity vládního hospodaření. Jednalo by se o efektivní způsob, jak donutit české socialisty, aby nás při růstu ekonomiky nezadlužovali.

  Menším, ale přesto problémem je také povinnost platit do společného evropského rozpočtu (v čemž se také shoduji s českou vládou). Neměli bychom žádat od německých daňových poplatníků, aby nám platili cyklostezky. Stejně se mnoho těchto peněz ztratilo. Nepodporujme francouzské a polské agrárníky. A také nepřistupujme na společné evropské daně (jako je navrhovaná a částečně schválená daň z finančních transakcí, která by nám zdražila finanční služby).

  I kdyby o nás rozhodovali italští či španělští politici (a soudci Soudního dvora EU) náhodou lépe než čeští, myslím, že se to mnohým z nás vůbec nelíbí, tak jako se jistě ani mým předkům Východočechům nelíbilo, když jim Češi vyvraždili Slavníkovce. A následné zvykání si byl běh na dlouhou trať.

  Ti cizí politici také ustavičně poškozují náš průmysl. Nestačí, že jsme si sami se sebou (jako Unie) opět schválili povinnost snižovat emise především oxidu uhličitého, což poškozuje na štěstí pouze ty firmy, které se z Unie dosud neodstěhovaly ani neodstěhují (viz můj článek „Globální oteplování (piva)“ z 12.12.2012).

  Unie si vymyslela také nesmírně drahou kontrolu chemických látek (směrnice REACH).

  A evropská vláda (Evropská komise) dokonce dostala nápad, že by mělo být více žen ve vrcholných orgánech významných podniků. Česká vláda je proti. Ženy bývaly v minulosti i v Evropě některými muži diskriminovány. Některé si s podřadným postavením v domácnosti poradily studenou plotnou, jiné (zejména ty z „nóbl“ společnosti) si poradit nedokázaly a mívaly bohužel závažné psychické problémy („hysterické oblouky“ apod.). I v soudobé Evropě mohou být ženy u některých zaměstnavatelů znevýhodněny, protože mateřská dovolená je pro zaměstnavatele nebezpečí. Jistě ale nejsou diskriminovány na vrcholných pozicích (stejně jako jdou-li se ucházet o pozici výhradní ředitelovy sekretářky, tedy je-li ředitelem muž a nechce-li náhodou raději pečlivou starší paní či sekretáře). Akcionáři slintající po zisku nerozlišují mezi šikovnou dámou, šikovným pánem či šikovnými lidmi zvanými „transgender“ či „intersex“. Pouze komunisté dělali chybu, že rozlišovali. Jejich firmy podle toho také mnohdy vypadaly! Soukromí podnikatelé vezmou do představenstva klidně i nacistu, je-li přínosem. Jak říkal hostinský Palivec: „Pro nás živnostníky neplatí žádná politika.“

  Ve svém článku „Styď se, Nobelův výbore!“ ze 17.10.2012 jsem zmínil i řadu dalších závažných chyb Evropské unie, byť to nebylo hlavním záměrem tohoto článku: zbytečné duplicity vůči Severoatlantické alianci (a přesto v mnoha směrech neakceschopnost), Lisabonská smlouva ušlapující Čechy, „eurozatykač“ nutící vydávat Čechy před evropské soudy.

  Jak řekl pan premiér Cameron, chceme efektivní vnitřní trh. Chceme si kupovat bez cel a zákazů zboží i služby v Evropské unii a nabízet svoje výrobky i služby. Chceme bez velkých omezení cestovat (pracovně i na dovolenou) po Evropské unii a rádi uvítáme cizince u nás. Chceme v Evropské unii investovat a nevadí nám investice cizinců u nás. To samozřejmě vyžaduje společné uznávání kvalifikací, účetní předpisy, auditorské standardy, normy bezpečnosti potravin i dalších výrobků (které je však nebudou příliš prodražovat), společný systém DPH... Něco se daří více, něco méně, často se přehání. Osobně bych byl ještě také pro automatické uznávání léčiv registrovaných v jiných členských státech. Mnohdy jde o život a náš „Státní úřad pro kontrolu léčiv“ nemusí být vždy tím nejrychlejším úřadem ze všech obdobných v Unii. A samozřejmě je Evropská unie také dobrou příležitostí pro diskuzi a dohody, třeba o stavbě ropovodů či plynovodů.

  A kdo tedy bude naším (čili evropským) novým prezidentem od konce roku 2014? Zase nějaká královna dánská.