Všechno, co jste kdy chtěli vědět o euru (ale báli jste se zeptat)

  Ačkoli je euro jedním z hlavních témat zpravodajství i evropské politiky, nikde není vysvětleno, co je na něm tak špatného. Vysvětleme si to tedy. Musíme se ale nejprve dostat až na samotnou dřeň problému...

  Nejsou-li v ekonomice žádné velké problémy, domnívají se banky, že mohou půjčovat téměř jakémukoli podnikateli, aniž by se musely obávat, že jim půjčku i s úroky nevrátí. Když svítí sluníčko, všem se rodí nápady a práce jde snadno od ruky. Banky chtějí za takových okolností rozpůjčovat co nejvíce peněz, dostanou-li za to za pár let alespoň trochu slušné úroky. A tak lákají podnikatele na nízké úroky, aby mohly půjčovat co nejvíce. Mnozí podnikatelé díky tomu rozjedou své nápadité plány. Budou lidem poskytovat třeba automaty s výborným kafem. Lidé si kafemat oblíbí a budou spokojeni, majitel kafematu bude slušně vydělávat, vrátí bance půjčku a bez problému zaplatí nízké úroky.

  Jenomže kromě lidí se zajímavými nápady nalákají levné úvěry také podnikavce, kteří chtějí prodávat třeba vypeckovávač a plnič třešní nebo jinou zbytečnou věc. Takoví podnikavci si totiž budou říkat, že i když jejich nápad sice jistě neudělá díru do světa, přece jen na něm něco vydělají a nebude tedy problém splatit tak nízké úroky. Chyba lávky. Nedělejme si iluze. Nezvládnou-li takovou situaci vynikající reklamou, prodělají a nejenže nesplatí úroky, ale možná nevrátí ani původní úvěr. A takových prodejců hodinek s vodotryskem bude hodně, věřte mi. Kromě nich si půjčí od své banky také řada podnikatelů s riskantními nápady. I ti si budou myslet, že jejich projekt bude stačit na splacení tak nízkých úroků a kdo ví, třeba se z nich stanou boháči. A jak to dopadne? Stejně jako s čímkoli hodně zajímavým a zároveň hodně riskantním. Buď to bude skvělé, nebo to skončí fiaskem. Jiná možnost ani snad nepřipadá v úvahu. Bankám tedy řada těchto levných úvěrů nebude nikdy vrácena zpátky. Udělaly tedy banky chybu? Možná mohly být opatrnější, ale kdyby nepůjčovaly tolik peněz ony, půjčila by je jejich konkurence. A navíc poskytly tolik úvěrů, že nesplacení některých z nich není pro banky zase tak velká tragédie. Konec konců s tím tak trochu počítaly.

  Výsledkem je, že některé podniky musí ukončit svou činnost, jejich zaměstnanci tak přijdou o místo, jejich dodavatelé nedostanou zaplaceno pár posledních faktur, banky se začnou obávat dále půjčovat a tak zdraží úvěry. Takhle obvykle vzniká hospodářský cyklus (byť zrovna současný hospodářský útlum má spíše jiné příčiny). Je to proces tragický (zejména pro každého, kdo přijde o zaměstnání), ale je to proces bohužel nutný. Jedná se totiž o očistu od nápadů, o které nebyl dostatečný zájem a také od těch, které byly příliš drahé.

  Prostor pro podnikatelské nápady není ve všech městech a obcích stejný. V Polabí je úrodná půda, u nás v Podkrkonoší je to horší. V Praze sídlí poměrně hodně špičkových mezinárodních firem, ve Slezsku jich rozhodně tolik není. Stává se tak, že každá oblast i každý stát mají v jednotlivých pololetích či letech jiná množství příležitostí k investování. V některé lokalitě zrovna vzniká několik velkých nápadů na otevření nových automobilek a v sousední lokalitě zrovna žádný tak velký nápad nepřichází (ale přijde jindy). A na to musí banky reagovat. Tam, kde je právě teď hodně dobrých nápadů, si mohou dovolit zlevnit úvěry a tím jich také více poskytnout. A v té sousední lokalitě musí být mnohem opatrnější, jinak své úvěry už nikdy neuvidí. A tady je právě kámen úrazu. Když totiž žádná pražská pobočka žádné banky nebude chtít levně půjčit pražské firmě, půjde si tato firma půjčit jednoduše do Brna. Vždycky si zkrátka půjčí tam, kde jí půjčí nejlevněji. Má jen jedno omezení. Potřebuje si půjčit především české koruny, protože daně bude muset zaplatit také v českých korunách a zaměstnanci budou chtít výplatu nejspíše také v českých korunách. Pokud si tedy nevezme úvěr v korunách, ale třeba v hryvnách, bude muset stejně brzy nakoupit za hryvny koruny (neboli bude si muset peníze směnit).

  Když mají ve stejném okamžiku stejné podmínky úvěrování firmy v Praze i v Podkrkonoší, zase tolik to nevadí. Ono se totiž Podkrkonoší svou aktuální kondičkou až tak moc od Prahy neliší. Praha s Podkrkonoším hojně obchoduje. A tak kýchne-li Praha, pod horama dostaneme rýmu. A daří-li se Praze, máme i v Podkrkonoší bohatší rok. Navíc máme společnou vládu. Staví-li se tedy dálnice do Prahy, staví se i na druhou stranu do Hradce Králové. Propustí-li se úředníci v Praze, propustí se i v Náchodě. A především, sníží-li se daně v Ostravě, sníží se i v Českých Budějovicích.

  Horší by ale bylo, kdyby měly stejné podmínky poskytnutí úvěru firmy v České republice i v Portugalsku. V České republice by se zrovna dařilo, probíhalo by období, kdy je náš trh očištěn od výrobců hodinek s vodotryskem, banky by se tedy bez obav snažily nabídnout co nejvíce (a tedy i co nejlevnějších) úvěrů. Vláda by nám navíc právě začala snižovat daně. Naproti tomu v Portugalsku by ve stejném okamžiku začali bankrotovat portugalští prodejci hodinek s vodotryskem a portugalské banky by vážně zvažovaly zdražení úvěrů, aby tak odradily další výrazně riskující podnikatele a také proto, aby jim ti úspěšní vynahradili platbou vysokých úroků ztráty, které způsobili ti neúspěšní. Opatrnější budou v tom okamžiku všechny portugalské banky; žádná nebude dravě konkurovat levnějšími úvěry a zároveň nízkými bankovními poplatky.

  Ale co když bude nejen v Portugalsku, ale i v České republice zavedeno euro? Firmy budou muset platit daně i mzdy v eurech. Budou si tedy chtít zřejmě půjčit v eurech. Ale půjčky v eurech budou nabízet české i portugalské banky. Kde si půjčí? Ve výše popsané situaci si budou všichni půjčovat u českých bank, protože ty budou nabízet levnější úvěry. A nebo lépe řečeno, portugalské banky budou nuceny proti své vůli pod tlakem české konkurence půjčovat i nadále velmi výhodně portugalským téměř bankrotujícím hodinářům. A tak jako portugalské banky mírně poleví, české banky trochu přitvrdí, aby si u nich nepůjčovali ti nejvíce riskující Portugalci. Jenže tím, že přitvrdí, nebudou peníze ani na vznik nové české stavební firmy, která by se jinak měla šanci v dané etapě vývoje české ekonomiky uchytit a zaměstnávala by docela hodně Čechů.

  Portugalský úpadek se tedy bude prodlužovat a bude větší a Češi se nebudou moci plně rozvíjet. A po delší době úpadku v Portugalsku bude navíc následovat obdobně dlouhý a hluboký úpadek na oplátku v České republice a v tomto případě zase nevznikne perspektivní portugalská stavební firma. Má-li být očistný proces na trhu méně bolestivý, musí být rychlý. A to v případě přijetí eura, jak vidíme, splněno nebude.

  Ačkoli se o tom nemluví, toto je kardinální problém s eurem. Kdybychom s Portugalskem opravdu hodně obchodovali a třeba by Češi dokonce jezdili často do Portugalska za prací (a Portugalci zase k nám), kdyby naše vláda zvyšovala či snižovala daně ve stejném okamžiku jako vláda portugalská a kdyby bylo ještě několik dalších "kdyby", mohli bychom s radostí vstoupit do eurozóny. Ekonomové takové situaci říkají, že již v krátkém období platí (nekrytá) úroková parita.

  A pozitiva? Euro přináší nesporná pozitiva pro vývozce - ti se pak totiž nemusejí strachovat ze změn měnových kurzů, ani nemusí nic platit spekulantům za to, že jejich strach přenesou na sebe. A také bychom byli jako členové eurozóny zřejmě považováni za důvěryhodnější obchodní partnery. Euro by totiž asi bylo důvěryhodnějším platidlem než česká koruna. To není výtka vůči české koruně, ale jsme zkrátka menší a zranitelnější ekonomikou.

  Jsem si jistý, že představitelé nejlidnatějších států eurozóny (především Francie a Spolkové republiky Německo) přijali a chválí euro především proto, že v eurozóně mohou (a měli by) oprávněně požadovat sjednocení také daňové politiky. Kromě eura tedy budeme mít společného také ministra financí, později i plnohodnotného ministra zahraničí a vnitra, později i císaře Františka Josefa I. a robotní patent. A jak Evropská říše skončí? Máme přece příklad právě rakouského mocnářství. Ale po Evropské unii se nám nebude tolik stýskat.