V médiích se nedozvíte: nesmysly v EET, kauza Babišův Profrost, cena Čapího hnízda

28. 12. 2018 3:40:59
Velká většina českých médií dlouhodobě přehlíží některá zásadní politická a ekonomická témata. Přináším proto v tomto souhrnném, bilančním článku téměř nikde nešířené informace z různých kauz.

Nejhoršími příklady jsou nesrovnalosti a zjevné chyby v zákoně o evidenci tržeb a prověřování premiéra Andreje Babiše (ANO) detektivy z nejvyššího policejního orgánu na poli hospodářské kriminality (z kriminální centrály) v případu Profrost. Česká i zahraniční veřejnost by měla mít tyto informace k dispozici. Ať si každý vybere ta témata, která ho zajímají.

V maximální stručnosti jsem popsal následujících patnáct významných problémů, kterým se velká většina českých médií nevěnovala, nebo opomíjí některé jejich důležité aspekty:

1. EET: nesmysly a závažné chyby

2. Účtenkovka: vyplácení výher je možná neoprávněné

3. Kauza Profrost prověřovaná kriminální centrálou: Babišův podvod větší než Čapí hnízdo, nebo obrovská chyba v účetnictví?

4. Babiš koupil Čapí hnízdo od svých blízkých prakticky zadarmo

5. Čapí hnízdo podezřele obchodovalo s Babišovými firmami

6. Čapí hnízdo a OLAF: další Babišovy a Faltýnkovy lži

7. NKÚ: Nesrovnalosti na Babišově ministerstvu přesahují za jediný rok 240 miliard korun

8. Babišovy korunové dluhopisy: případ možná ještě není a neměl by být u konce

9. Mezera v zákoně: Vydávat zboží lze i o všech státních svátcích

10. Kauza Chaps: Možný tunel v Českých drahách

11. Babiš a ČEZ: lži o dividendách, ovlivňování ceny akcií, ukončené vyšetřování ČNB

12. Výsledky EET: Babišovo ministerstvo se spletlo o 1100 %

13. Ztráta z devizových intervencí? Desítky až stovky miliard korun

14. Temelín: zbytečně zmařená dostavba nás stojí desítky milionů korun ročně

15. Vypalování deštných lesů: nejlepší současná možnost pro stovky milionů lidí

1. EET: nesmysly a závažné chyby

Největší projekt našeho bývalého ministra financí a současného premiéra Andreje Babiše „elektronická evidence tržeb“ měl být ukázkou schopností jeho týmu. Objevil jsem v něm však řadu nesmyslů a závažných chyb. Napadení nejvýznamnější z nich (k čemuž mohou vést dvě cesty pro živnostníky a jedna cesta pro opoziční zákonodárce) by zřejmě vedlo k neschopnosti systému EET ověřovat plnění daňových povinností u většiny živnostníků (u těch, kteří nevedou podvojné účetnictví, ale jen „daňovou evidenci“) a bez opravy navíc hrozí některým typům podnikání zařazení do EET, ačkoli měly zůstat podle záměru předkladatele zákona (Babišova týmu) a zákonodárců vyjmuty.

Tvůrci i kontroloři EET tvrdí, že se zákon o evidenci tržeb nevztahuje na tržby, nýbrž na příjmy (tedy např. na zálohy či splátky dluhů, ale nikoli na předání zboží zákazníkovi, pokud ve stejné chvíli nic nezaplatil). Podle mě to ze zákona nevyplývá a v jednom odstavci zákona je dokonce bezpochyby uvedeno něco úplně jiného, ale Babišův tým i daňová správa se hájí, že byl daný odstavec zamýšlen jen pro elektronické peněženky a podobné nástroje. Jenže to Babišovi lidé zapomněli napsat do zákona. Informaci uvedli jen v tzv. „důvodové zprávě“, která však není pro podnikatele směrodatná a za žádných okolností nemá přednost před zněním zákona.

Dále tvůrci i kontroloři EET tvrdí, že jsou pojmy „tržba“ a „evidovaná tržba“ v zákoně libovolně (nelogicky) zaměňovány a v některých případech se podle nich dokonce tržbou myslí opravdu tržbu tak, jak je chápána u nás i ve světě v mnohaleté účetní teorii i praxi.

O všech mnou zjištěných problémech jsem informoval opakovaně v různých souvislostech od roku 2015 na serveru Svobodné fórum (později Forum 24) i na zpravodajském portále Skutečnosti. Informace se tak dostaly k desítkám tisíc Čechů, což jsou však jen desetiny procenta naší populace.

Správnost mých zjištění potvrdili také Asociace podnikatelů a manažerů a někdejší ředitel odboru vymáhání Generálního finančního ředitelství Petr Taranda. Na problém s použitím pojmu „tržba“ upozorňoval už v roce 2015 i Svaz účetních. Některá z mých zjištění zazněla dokonce přímo na schůzích (plenárních zasedáních) poslanců i senátorů k zavedení prvních fází EET v roce 2016 (konkrétně od tehdejšího poslance Michala Kučery z TOP 09 a od senátora Iva Valenty za Soukromníky), ovšem bez reakce ze strany tehdejšího ministra Babiše (a vládní koalice obecně), upozorňoval jsem na ně ministerstvo financí i daňovou správu, jenže tam bez hlubšího vysvětlení trvají na svých výkladech, některé z mých souhrnných článků k tématu šířili na svých oficiálních republikových facebookových profilech už v letech 2015 a 2016 ODS, Svobodní a Soukromníci a také jsem měl možnost svá odhalení přednést už v roce 2015 na malém republikovém setkání s malými a středními živnostníky pořádaném Českou spořitelnou, Asociací podnikatelů a manažerů a společností Vodafone.

Ostatní média však o závažných terminologických problémech v EET neví, nebo záměrně mlčí. S jedinou výjimkou. Teprve rok po mně (v roce 2016) informovaly Hospodářské noviny alespoň o jednom z mnou nalezených problémů, a to o nejasné online evidenci spropitného (necitovaly mě, ale věřím jim, že problém objevili nezávisle na mně). Teprve poté informovala i některá další média alespoň o tomto dílčím problému, takže se k němu byli donuceni vyjádřit i tehdejší ministr financí Babiš (ANO) a jeho příslušná náměstkyně (a nynější ministryně financí v jeho vládě) Alena Schillerová (rovněž za ANO). Díky tomu se ukázalo, že se Babiš se Schillerovou na výkladu neshodnou. Podle Babiše mají být na centrálu online zasílány informace jen o některém tringeltu, podle Schillerové mají být online evidována úplně všechna dýška. Já jsem již v roce 2015 zjistil, že daňová správa zastává výklad, který v roce 2016 uváděl Babiš.

Kromě výše naznačených, nejvýznamnějších problémů s terminologií a kromě nesrovnalosti se spropitným jsem však v zákoně o evidenci tržeb objevil i řadu dalších nesmyslů. Pokud jste podnikatelem, na kterého se povinná EET vztahuje, a půjdete si v rámci svého podnikání vyměnit do směnárny třeba eura za koruny, musíte si s sebou vzít přenosnou „online pokladnu“. Ve směnárně si pak musíte vypočítat, jestli eura prodáváte výhodněji, než jste je před časem koupili. Pokud ano, právě jste dosáhli kurzového zisku. Ten musíte nejpozději ještě ve směnárně online evidovat (odeslat na centrálu EET) a obsluze směnárny musíte do okýnka předat „EET účtenku“. Daňová správa (a Babišův tým) podle mého názoru nesmyslně tvrdí, že zákazníci (byť i podnikatelé) až na specifické případy nic takového provádět nemusejí, protože základní vztah je směnárna - zákazník. Jenže v zákoně nikde není uvedeno, že by se EET týkala pouze prodejců (dodavatelů) a nikoli kupujících (odběratelů). Je to logické. Proč také zvýhodňovat kupující (např. obchody) před prodávajícími (např. velkoobchody)? Daňová správa navíc tvrdí, že např. jiná směnárna by jako klient musela v rámci EET online evidovat, zatímco jiní podnikatelé zpravidla nikoli. To je ale přece nelogické. Vždyť dosažené kurzové zisky bývají normální součástí hospodaření a zdanitelnou položkou hospodářského výsledku.

Pokud postupně (nikoli jednorázovým, ojedinělým prodejem) rozprodáváte část svého podniku (třeba stroje a vybavení z jedné výrobní haly či administrativní budovy), musíte nesmyslně každý prodej okamžitě (či předem) také online evidovat. Daňová správa to dokonce přiznává a Babišův tým možná uvalil na podnikatele tuto povinnost dokonce záměrně. Kontrolorům by přitom stačilo podívat se do vašeho účetnictví (třeba i jen do každoročních souhrnných účetních výkazů) či do evidence majetku.

Babišův tým také v důvodové zprávě i v médiích nesprávně uvádí, že klasická účtenka a „EET účtenka“ budou případně vydávány ve stejném okamžiku. Ve skutečnosti je klasická účtenka vydávána typicky při fyzickém předávání zboží, zatímco „EET účtenka“ má být podle výkladu daňové správy vydána např. při zaplacení zálohy či splátce dluhu (a ani podle jiných výkladů by „EET účtenka“ nebyla vždy vydávána při fyzickém předání zboží). Z uvedeného tvrzení tvůrců EET o účtenkách se pro změnu zdá, jako kdyby sami původně počítali s tím, že bude v rámci EET evidováno především fyzické předávání zboží (či poskytnutí služby apod.), a teprve později se snažili svůj výklad změnit. Uvedené tvrzení o účtenkách přitom obhajují podle mého názoru zjevně nesmyslně tím, že klasická účtenka nemusí být nutně vydána při předání zboží, což dokládají tím, že zákon (o ochraně spotřebitele) pamatuje i na následnou dodávku zakoupeného zboží (což nemusí být zaplacené zboží, ale třeba i jen podepsaná smlouva o jeho zakoupení) např. lidem domů. Jenže dodávka zboží je specifický případ, který přece nelze zobecňovat, a navíc nijak nesouvisí s placením zboží, zálohy ani případného dluhu (tedy ani s „EET účtenkou“ podle výkladu daňové správy).

Média rovněž neupozorňují, že se přihlášení k online evidenci týká i podnikatelů, kteří si vše nechávají od klientů proplácet bankovním převodem, ale třeba i jednou za život prodají dejme tomu svůj katalog (třeba někde na veletrhu) v hotovosti. Tento prodej totiž musejí okamžitě zaevidovat v rámci EET.

Až likvidační pokuta hrozí za maření EET jakémukoli živnostníkovi, bez ohledu na to, jestli mu byl prokázán záměr, a dokonce bez ohledu na to, jestli zmařil EET ve své provozovně. Teoreticky stačí, když instalatér omylem šlápne na nějaké kabely jako zákazník v hospodě.

Tak bych mohl pokračovat. Celkem jsem odhalil dvanáct typů závažných chyb či nesmyslů a na jeden další problém upozornil bývalý dlouholetý poslanec Michal Doktor.

2. Účtenkovka: vyplácení výher je možná neoprávněné

Chyby v EET mohou vést i ke zneplatnění výher v související účtenkové hazardní hře (tzv. „Účtenkovce“).

V pravidlech hry je zjevně také zaměňován pojem „tržba“ s pojmem „příjem“ nebo se souslovím „evidovaná tržba“. Zřejmě nejde o náhodu. Autory této loterie jsou totiž asi ti stejní lidé, kteří napsali terminologicky zmatečný zákon o evidenci tržeb.

EET ale navíc umožňuje časově i jinak neomezenou storno evidenci, pokud se podnikatel spletl. Jenže Účtenkovka umožňuje vyplácení vysokých výher ze státního rozpočtu i na základě chybně vystavených účtenek, ať už byly zaměstnancem u pokladny následně stornovány (takže právně neexistují), budou stornovány později (takže bude jejich neexistence deklarována až někdy v budoucnu), nebo pokladní vydal (ať už schválně, nebo nezáměrně) účtenku, která je z nějakého důvodu neplatná (např. vůbec nedošlo k prodeji). V posledním zmíněném případě sice majiteli obchodu možná hrozí pokuta, pokud by kontroloři považovali jednání jeho zaměstnance za maření EET, ale případnou neoprávněnou výhru zákazníka v Účtenkovce by obchodník ani pokladní ze svého platit nemuseli. Je to logické, protože stát nemůže trestat obchodníka za to, že s jeho účtenkami následně hraje bez jeho souhlasu hazardní loterii. Zřejmě neoprávněnou výhru by tak zaplatili daňoví poplatníci.

Ani v tomto případě média tyto pochybnosti nešíří, přestože jsem na ně také upozorňoval na serveru Forum 24.

3. Kauza Profrost prověřovaná kriminální centrálou: Babišův podvod větší než Čapí hnízdo, nebo obrovská chyba v účetnictví?

V březnu 2017 se Andrej Babiš snažil prokázat, že měl dostatek peněz na nákup svých korunových dluhopisů. Stovky milionů korun prý získal z prodeje své společnosti Profrost. Většinu prodal své jiné vlastní společnosti Agrofert holding a menší část své firemní manažerce Simoně Sokolové a jejím kolegům.

Jenže jsem si v obchodním rejstříku všiml, že nesedí různé součty u akcií. Ledaže by docházelo k podezřelému přeprodávání. Právník Aleš Rozehnal podle dokumentace zjistil, že Babiš v období mezi dojednáním prodeje a fyzickým převodem podílu pro Agrofert akcie naředil. Toto zjištění některá média od pana Rozehnala převzala. Otázkou je, jestli o chystaném naředění věděli předem znalci, kteří akcie, doufejme, že poctivě, oceňovali. Zároveň se zdá, že znalci nevzali v úvahu, že se Agrofert bude podílet na navýšení vlastních finančních zdrojů Profrostu, takže si vlastně následně bude zčásti kupovat i tu část Profrostu, kterou sám financoval.

Navíc jsem však tehdy z obchodního rejstříku zjistil, že Babiš prodal svému Agrofertu srovnatelné akcie násobně dráž než paní Sokolové. Bez ohledu na jejich možné naředění. Z účetnictví firmy, kterou si paní Sokolová se svými kolegy založila, jsem vyčetl, že cena jejich podílu na Profrostu podle účetních výkazů zhruba odpovídala tehdejší skutečné (nikoli jen účetní) hodnotě akcií. Podíl pro Babišův Agrofert byl tedy buď opravdu násobně (o stovky milionů korun) předražený, čímž by se dopustil trestného činu vyvádění peněz, nebo měla účelově založená firma paní Sokolové opakovaně obrovskou chybu v účetnictví. Jestli Babiš opravdu podváděl, mohl poškodit věřitele Agrofertu (např. dodavatele, zaměstnance, banky či stát), nebo přinejmenším znatelně zvýšil riziko jejich poškození. Příjem z tohoto prodeje ale navíc ze zákona nemusel danit. Jestli tedy podváděl, přišel si ke stovkám milionů, ke kterým by se jinak dostal až po jejich zdanění, např. až po sražení daně z dividend.

Příslušné (prostějovské) okresní státní zastupitelství se vyjádřilo pouze k ceně podílu na Profrostu v rozvaze firmy paní Sokolové. Tam je ve výši, v jaké si paní Sokolová s kolegy podíl pořídili, což je podle státní návladní v pořádku. Problém ale přece vzniká kvůli tvrzení v příloze, že tato pořizovací cena odpovídá tržní hodnotě. To by totiž znamenalo, že firmy ze stejného odvětví, z geograficky blízkých oblastí, s podobnými podmínkami (obdobnou konkurencí, dodavateli i kupní silou dosavadních i potenciálních zákazníků), se zhruba stejně velkým majetkem podobné struktury i se zhruba stejně velkými dluhy tehdy byly na čilých trzích (s hodně firmami i s hodně kupujícími) prodávány za přibližně stejnou cenu, za jakou si paní Sokolová se svými kolegy koupili část Profrostu.

Avšak i bez ohledu na účetnictví firmy paní Sokolové a bez ohledu na zmíněné pravděpodobné obrovské naředění akcií se cena části Babišova Profrostu pro Babišův Agrofert na základě tehdejšího účetnictví Profrostu nutně musí jevit jako cena přinejmenším na horní hranici přípustnosti.

Alespoň o některých nesrovnalostech okolo prodeje Profrostu zjištěných mnou pro Forum 24 a panem Rozehnalem pro server HlídacíPes.org část médií v březnu 2017 informovala (nicméně citovala pouze pana Rozehnala, popřípadě informaci o policejním prověřování případu ze serveru Neovlivní.cz, v důsledku čehož nebyla ode mě dále šířena mimo jiné zásadní informace o značně odlišné reálné hodnotě podílu na Profrostu v účetnictví firmy paní Sokolové).

V posledních dvou měsících roku 2017 a v roce 2018 na serveru Forum 24 a v květnu 2018 v tištěném týdeníku Reflex jsem pak v různých souvislostech informoval, že je Babišův prodej Profrostu prověřován mimo jiné detektivy z nejvyššího českého policejního orgánu pro oblast hospodářské kriminality čili z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), kam jej předala příslušná (pražská) krajská kriminální policie vzhledem k závažnosti případu. Tuto informaci převzalo jediné další médium - server Info.cz (a také internetová encyklopedie Wikipedie pod heslem „Andrej Babiš“ a spolupracovník Forum 24 a Reflexu Jiří Sezemský).

Ochotu šířit tuto informaci projevil ještě také hlavní publicistický pořad Českého rozhlasu Plus „Názory a argumenty“ (tam nedošlo, alespoň prozatím, k odvysílání příspěvku pouze kvůli drobné organizační chybě a kvůli následné změně v podávání informací o případu ze strany vyšetřovatelů).

Ve zpravodajství České televize (ČT) jsou o případu ochotní informovat, nicméně odvysílání dosavadních informací naráží na údajné interní pravidlo (nebo přinejmenším zvyklost), že by neměla být odvysílána žádná informace, o které už informovala jiná média. V únoru a březnu 2018 vyvíjel Babiš jako předseda tehdejší vlády bez důvěry tlak na odchod tehdejšího šéfa policejní inspekce (GIBS). Opakovaně tehdy v této souvislosti tvrdil, že se o něj policie zajímá pouze v případu Čapí hnízdo. Získal jsem proto přímo pro ČT vyjádření tiskového mluvčího NCOZ, že se tamní detektivové Babišovým podezřelým prodejem Profrostu nadále zabývají. Zároveň mi pro případné doplnění zprávy někteří vrcholní politici poskytli pro ČT vyjádření, že je podle nich Babiš ve vztahu k policejní inspekci ve střetu zájmů nejen v případu Čapí hnízdo, ale i ve všech dalších případech, kdy se o jeho možné podvody zajímá česká policie (poslankyně Jana Černochová (ODS) dokonce zmínila přímo případ Profrost, na druhou stranu jeden poslanec z ANO poskytl opačné vyjádření). ČT zprávu nakonec neodvysílala, protože Babišův tlak na odchod šéfa policejní inspekce (a jeho lhaní o rozsahu jeho konfliktu zájmů) nepřidává do případu Profrost žádnou novou informaci. Lidé ze zpravodajství ČT však vyjádřili ochotu o případu informovat, pokud v něm dojde k posunu (např. ke svolání mimořádné schůze sněmovny, k zahájení trestního stíhání apod.).

V této souvislosti je tedy vidět, že bylo obrovským štěstím pro veřejnost, že s některými aspekty známého případu projektu Čapího hnízda přišla v listopadu 2015 jako první právě ČT (byť na samotný možný Babišův velký problém v tomto případu tehdy upozornil jako první server Echo24.cz). Jinak by totiž ČT možná přinesla informace o případu až v březnu 2016, kdy kvůli němu proběhla mimořádná schůze sněmovny. Pokud by se však informace dostatečně nerozšířila, jako se tomu stalo v případu Profrost, třeba by ani k mimořádné schůzi poslanců nedošlo, takže by ČT o případu informovala možná až v srpnu 2017, kdy policie požádala sněmovnu o vydání poslanců Babiše a Jaroslava Faltýnka (ANO) k trestnímu stíhání.

Žádná další média (kromě zmíněných Forum 24, Reflexu, Info.cz a ochoty v ČRo Plus a v ČT) o policejním prověřování případu Profrost neinformovala. Tento případ přitom je (nebo přinejmenším řadu měsíců byl) ve fázi prověřování podle kriminalistů i státních návladních závažnější, než byl ve stejné fázi (čili do srpna 2017) případ Čapí hnízdo, který se rovněž vztahuje na Andreje Babiše a na jeho možnou hospodářskou trestnou činnost. Právě proto totiž na rozdíl od případu Čapího hnízda krajská kriminálka postoupila část prověřování podezřelého prodeje Profrostu republikové kriminální centrále. O větší závažnosti svědčí i rozsah možných škod.

Vzhledem k tomu, že se tyto informace ode mě dostaly ke stovkám tisíc Čechů a Slováků, zdá se mi nepravděpodobné, že by si jich nevšimli žádní novináři. Na moji informaci v Reflexu v květnu 2018, že kriminální centrála (NCOZ) prověřuje už přes půl roku premiéra Babiše, jsem upozornil také Českou tiskovou kancelář (ČTK). V září 2018 jsem se pak od ČTK dozvěděl, že o prověřování případu nebudou informovat, protože se jim nepodařilo získat stanovisko od tiskového mluvčího NCOZ. ČTK přitom v některých jiných výjimečných případech, kdy nemůže informaci nezávisle ověřit, cituje jiná média (ale nelze vyloučit, že ČTK zkrátka považuje Reflex a Forum 24 za nedůvěryhodné zdroje). ČTK také samozřejmě mohla ode mě získat pro sebe požadované vyjádření z kriminální centrály (až do přelomu srpna a září, kdy došlo k výše zmíněnému posunu v poskytování informací). Jenže já jsem několik měsíců netušil, proč vlastně ČTK informaci nepřevzala, a to ani na základě mého upozornění.

O problémech okolo Čapího hnízda ČTK podrobně (a podle mého názoru i kvalitně) informovala už ve fázi policejního prověřování (tedy před srpnem 2017), zatímco o prověřování případu Profrost neinformovala vůbec. Ředitel ČTK hájí odlišný přístup k Čapímu hnízdu tím, že se mu věnoval také vyšetřovací orgán EU (úřad OLAF) a že měl už ve fázi prověřování větší dopad (mimořádná schůze sněmovny v březnu 2016 a podle pana ředitele i určitý vliv na odvolání ministra financí ČR Babiše v květnu 2017). Jenže prověřování evropským úřadem nutně nesvědčí o závažnosti případu, který přitom na české úrovni nebyl postoupen kriminální centrále, nýbrž jen o tom, že se mohl stát podvod s fondy EU. Větší dopad pak měl případ Čapí hnízdo téměř jistě právě proto, že o něm média (včetně ČTK) mnohem více informovala. Nechci ČTK křivdit, pracují v ní nesporně profesionálové, ale hlodají ve mně pochybnosti, jestli vůbec měla zájem o případu Profrost informovat. Ať si každý udělá obrázek sám.

Novináři ani politici dokonce Babišovi nevymlouvali ani jeho už zmíněné lživé tvrzení, že se o něj policie zajímá pouze u Čapího hnízda. O prověřování Profrostu tak velká většina české veřejnosti vůbec netuší.

4. Babiš koupil Čapí hnízdo od svých blízkých prakticky zadarmo

Premiér Babiš odmítl v rozhovoru pro Českou televizi v listopadu 2018 (před hlasováním sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě) odpovědět, za kolik koupil zpátky od svých blízkých na konci roku 2013 Čapí hnízdo. Už v roce 2016 jsem se podíval do příslušného účetnictví a z něj jsem nepřímo vyčetl, že skutečná (reálná) hodnota areálu, zjišťovaná v takových případech znalcem, v době, kdy se společnost vracela pod změněným jménem zpátky k Babišovi, činila pouhých 353 tisíc korun. Informaci jsem tehdy zveřejnil a následně opakovaně připomínal v různých článcích vztahujících se k tomuto případu na Svobodném fóru, resp. na Forum 24. Dostala se tak ke stovkám tisíc lidí (převážně z České republiky), ale žádná média ji nepřevzala.

Po zmíněném Babišově rozhovoru na podzim 2018 jsem se do účetnictví podíval znovu a uvědomil jsem si, že z něj můžu nepřímo vyčíst i dohodnutou cenu, za jakou si tenkrát Babiš Čapí hnízdo koupil. V tomto případě se rovnala znaleckému ocenění. Zní to neuvěřitelně, ale Babiš si tedy koupil Čapí hnízdo od utajených vlastníků (podle všeho od svých dětí a bratra své přítelkyně, nynějšího švagra) jen za 353 tisíc korun a taková byla zároveň jeho skutečná (odhadní) hodnota.

Jeho tehdejší majitelé tak zcela promrhali padesátimilionovou dotaci z EU i většinu počátečního vkladu (ve výši dva miliony korun) a nepomohl jim ani stamilionový bankovní úvěr, který získali díky tomu, že za jeho splacení ručila Babišova firma. Předem jim muselo být jasné, že nejpozději při prvním menším hospodářském útlumu v jejich odvětví či v české ekonomice pravděpodobně nebudou schopni splácet tak vysoký dluh, jenž se navíc samozřejmě postupně zvyšoval o úroky. Přitom neměli ani žádné vlastní pozemky, takže si je pronajímali od Babišova koncernu. Tuto informaci zjistilo v roce 2016 více novinářů z historických údajů v katastru nemovitostí a já jsem ji tehdy nezávisle ověřil v účetnictví. Tam jsem tehdy rovněž zjistil, že společnost Farma Čapí hnízdo neměla v inkriminované době ani žádné dostavěné budovy (např. kancelářské budovy, sklady, vrátnici či jiné zázemí).

Proč se však premiér Babiš bál v listopadu 2018 odpovědět v rámci rozhovoru pro ČT, za jakou cenu Čapí hnízdo koupil? Můžeme jen hádat. Možná má pro to nějaké nepřímé daňové důvody. Nebo odmítal odpovědět proto, že nechtěl znovu veřejně opakovat, jak bylo Čapí hnízdo životně závislé na obrovském úvěru poskytnutém díky ručení ze strany jeho firmy. Nebo možná proto, že za neúspěchem nestojí jeho blízcí, ale on sám. Sám se kdysi ve firmě schválně skryl za anonymní akcie a všechny dokumenty z inkriminované doby se prý někam ztratily. Jeho syn (údajně psychicky nemocný) novinářům ze serveru Seznam Zprávy na tajně pořízené nahrávce zveřejněné na podzim 2018 tvrdí, že byl spolumajitelem Čapího hnízda jen technicky (čili jen „na oko“), ale z médií se dozvěděl, že měl s areálem něco společného.

Premiér Babiš své mlčení o ceně, za jakou firmu koupil zpátky, tehdy na ČT hájil v podstatě tím, že je tato cena součástí kriminálního vyšetřování. Možná se jen neobratně vyjádřil, když nechtěl vyzrazovat další podrobnosti o svém podnikání. Ale pokud je tato neuvěřitelně nízká cena skutečně součástí trestního stíhání, je to další důvod, proč média měla (nebo by alespoň teď co nejdříve měla) převzít moje zjištění o její výši.

Informaci jsem rozšířil ještě na konci listopadu díky tištěnému Reflexu (kde ji umístili mezi aktuality na prvních stránkách), avšak žádné jiné médium ji nepřevzalo, přičemž jsem tehdy na článek v Reflexu upozornil ČTK, kdyby měla zájem informaci dále šířit, a doplnil jsem stručně i způsob, jakým jsem tuto cenu odhalil.

Jak jsem ji tedy vlastně odhalil? Pokusím se to zběžně nastínit, nicméně vysvětlení bude bohužel plně srozumitelné asi jen těm z vás, kdo znáte alespoň základní principy podvojného účetnictví.

Účetnictví každé české firmy i některých velkých živnostníků popisuje na straně jedné jejich majetek (neboli aktiva) a na straně druhé odkud vzali na tento majetek peníze (čili zdroje financování neboli pasiva, např. od banky, od dodavatelů díky přechodnému dluhu vůči nim, od akcionářů, kteří se rozhodli vydat a koupit si nové akcie, z dřívějších vlastních zisků apod.).

Když si však jedna firma koupí druhou (nebo aspoň část jejích akcií), jako si Babišova IMOBA koupila zpátky Farmu Čapí hnízdo, vždy vznikne účetní problém. Jedna firma má ve svém majetku (v aktivech) druhou firmu, kterou si koupila. Druhá firma pak má logicky zrcadlově ve svém přehledu o finančních zdrojích (v pasivech) peníze od první firmy. Jako když jedna firma půjčí určitý obnos druhé firmě a ta jí proto logicky stejnou sumu dluží.

Když tedy dojde ke spojení takových firem (nebo z nějakého důvodu třeba i jen ke spojení jejich účetních výkazů), musíme tyto duplicity odstranit. Účetní tak odstranili z účetního přehledu finančních zdrojů (z pasiv) Čapího hnízda peníze, které dostalo od Babišovy firmy IMOBA (protože je má ve svých finančních zdrojích (pasivech) i sama IMOBA), a z jejího účetnictví (z aktiv) zase zrcadlově odstranili akcie Čapího hnízda (protože společný účetní přehled už přece jednou bude zahrnovat veškerý majetek i dluhy Čapího hnízda).

Jenže podle zákona směli odstranit jen takovou výši, v jaké Čapí hnízdo nově ohodnotil znalec. K 1. lednu 2014 sestavili tzv. „zahajovací rozvahu“ Babišovy firmy IMOBA, která je volně dostupná na internetových stránkách obchodního rejstříku. Na jejím úplném konci v Komentáři uvedli, jakou částku z obou firem odstranili (jen pro případné zájemce - je to tam nazváno jako „vyloučení finanční investice proti vlastnímu kapitálu“). Babišova IMOBA si sice Čapí hnízdo koupila už o několik málo měsíců dříve (a k začátku roku 2014, kdy bylo znalecky hodnoceno, už jen došlo k hlubšímu sloučení), ale za těch pár měsíců se skutečná hodnota Čapího hnízda jistě nijak zvlášť nezměnila, čemuž nasvědčuje i účetnictví. Tak jsem tedy odhalil skutečnou hodnotu společnosti Farma Čapí hnízdo v době, kdy se vracela k Babišovi.

Ale jak jsem zjistil, že dohodnutá kupní cena odpovídala tomuto znaleckému ocenění? Kdyby byla cena rozdílná, musel by být vzniklý rozdíl (přebytek či nedostatek) ve společném účetnictví zahrnut do položky „goodwill“ nebo „oceňovací rozdíl“, což jsou primárně synergické efekty, za které byl kupující ochotný zaplatit, protože např. vybavená továrna má mnohdy vyšší hodnotu než prázdná továrna a odděleně nakoupené stroje, popř. další suma, jakou byl kupující ochotný ještě přihodit. Jenže jak jsem vyčetl z této zahajovací rozvahy, v tomto případě zůstaly uvedené položky nulové, jako byly i před sloučením (přesněji řečeno oceňovací rozdíl se ani v účetnictví firmy IMOBA neobjevil, což pouze znamená, že znalec oceňoval každý majetek i dluh Čapího hnízda zvlášť, nikoli jako celek).

Nemůžeme z toho vyčíst, jestli Babišova firma vůbec zaplatila (popřípadě se zavázala zaplatit) majitelům (asi Babišovým dětem a jeho nynějšímu švagrovi) alespoň oněch 353 tisíc korun. Ale v účetnictví a tedy asi i v daňovém přiznání to tvrdí.

5. Čapí hnízdo podezřele obchodovalo s Babišovými firmami

V roce 2016 tehdejší ministr financí Babiš tvrdil na mimořádné schůzi sněmovny k případu Čapí hnízdo, že se pod tlakem poslanců rozhodl přiznat, komu prodal společnost Farma Čapí hnízdo. V inkriminované době prý patřila jeho dvěma dospělým dětem a bratrovi jeho přítelkyně (nynější manželky). Upozornil jsem tehdy na Svobodném fóru veřejnost, že pokud je to po sérii Babišových lží a vykrucování tentokrát už pravda, takže jeho blízcí přinejmenším z pohledu finančního úřadu Čapí hnízdo vlastnili, mohou mít jak jeho firmy, tak i Čapí hnízdo velký daňový problém. Možná právě proto se Babiš kdysi rozhodl skrýt za anonymní akcie, následně se za ně skrývali i jeho blízcí a možná právě proto dlouho nechtěl vyzradit jejich identitu. V této souvislosti vypadá nutně podezřele také skutečnost, že se údajně všechny dokumenty (např. zápisy z valných hromad) z té doby, které by pomohly odhalit totožnost vlastníků Čapího hnízda, záhadně ztratily (na papíře i v elektronické podobě).

Z účetnictví společnosti Farma Čapí hnízdo jsem tehdy vyčetl, že obchodovala se třemi Babišovými firmami. Půjčila si od jedné z nich pozemky, na kterých pak areál Čapího hnízda budovala, díky ručení jedné z nich získala obrovský bankovní úvěr a později jí kvůli tomu dlužila, sama prováděla pro jednu z nich nějaké stavební úpravy nebo si od jedné z nich půjčovala auto.

Problém je, že blízcí lidé či blízké firmy si podle zákona nemohou prodávat zboží ani poskytovat služby za libovolnou cenu (stejně jako v případu Profrost). Jinak by si mohli podle potřeby převádět zisky a šidit tak daňovou správu i další své věřitele (např. své zaměstnance, dodavatele, banky, případné poškozené zákazníky apod.). Jenže pokud Babiš skrýval totožnost svých blízkých v roli obchodních partnerů z Čapího hnízda nejen před veřejností a auditory, ale i před daňovou správou, nemohli kontroloři tušit, že možná mají prověřit výši těchto cen (úroků, nájmů apod.).

Mimochodem, v létě 2017 Babiš s Jaroslavem Faltýnkem (jeho někdejším blízkým firemním kolegou a nynějším blízkým stranickým spolupracovníkem) připustili, že Babiš původně část společnosti prodal své dlouholeté přítelkyni (nynější manželce) Monice a teprve ta ji přeprodala svému bratrovi. Možná právě proto, že bratr přítelkyně nemusí být považován za blízkou osobu.

V roce 2017 potvrdila správnost mého závěru o možném problému s „převodními cenami“ advokátka Monika Novotná v rozhovoru s Dušanem Šrámkem na serveru Česká justice. Jsem si téměř jistý, že se pan Šrámek nechal inspirovat mými články.

Finanční úřady se problému věnovaly, ale výsledek jejich šetření není mně ani veřejnosti známý. Samozřejmě se nelze vyhnout pochybnostem o nestrannosti vedení daňové správy, když byl její šéf (právě nyní končící) dosazen zrovna ministrem Babišem.

Ostatní média tyto moje informace nepřevzala. Teprve v roce 2018 přišly Hospodářské noviny s informací, že má německá daňová správa už od roku 2014 důvodné pochybnosti, o kterých se tehdy podělila s českou daňovou správou, jestli byly legálně stanoveny vysoké ceny za reklamu, kterou mělo poskytovat Čapí hnízdo německé dceři Agrofertu.

6. Čapí hnízdo a OLAF: další Babišovy a Faltýnkovy lži

Babiš nelhal v případu Čapího hnízda pouze tehdy, když tvrdil, že už si nepamatuje, komu akcie prodal, a že neví, komu v inkriminované době společnost patřila. Na podzim 2016 opakovaně tvrdil (např. v rozhovoru pro iDNES.cz), že jeho firmy nejsou v tomto případu prověřovány Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF). Proto jsem se tam zeptal. Odpověděli mi, že již od ledna 2016 nějakou Babišovu firmu prověřují. To znamenalo, že Babiš buď lže, nebo je prověřován v jiném případu a tají to před veřejností.

Informaci jsem zveřejnil na Svobodném fóru, ale žádná média ji navzdory obecnému zájmu o případ nepřevzala ani si ji sama u úřadu neověřila. Možná Babišovi zkrátka a priori nevěřila, nebo (což není moc pravděpodobné) tuto Babišovu lež nezachytila. Vzhledem k tomu, že ředitel ČTK hájí dlouhodobě (již ve fázi prověřování) mnohem otevřenější přístup ČTK k případu Čapího hnízda než k případu firmy Profrost mimo jiné tím, že se Čapím hnízdem zabýval i evropský úřad, ČTK na konci roku 2016 a větší část roku 2017 zjevně buď vycházela z mojí informace, že OLAF nějakou Babišovu firmu prověřuje, nebo také Babišovi v tomto případě a priori nevěřila.

Následně se ukázalo, že Babiš skutečně lhal (nebo přinejmenším neměl správné informace). Pokud vím, dosud se za to veřejně neomluvil.

Již v roce 2016 jsem také na Svobodném fóru nastínil, proč zřejmě lze na Čapí hnízdo fakticky nahlížet jako na Babišův dotační a případně i daňový podvod. I kdyby totiž říkal pravdu, když otočil a tvrdil, že majiteli byli jeho děti a nynější švagr, okolnosti nasvědčují tomu, že měl být prodej zaúčtován pouze jako tzv. „repo obchod“. Vždyť Čapí hnízdo bylo životně závislé na Babišově podnikatelském impériu. Stavělo přece na jeho pozemcích. Navíc jen díky němu (jeho ručení) získalo v poměru k velikosti společnosti (včetně dotace) obrovský bankovní úvěr, který téměř nemělo šanci i s úroky splatit, zvlášť pokud by přišla na jejich odvětví nebo na celou českou ekonomiku recese. Ta přitom opravdu přišla a navíc byla hluboká.

Značnou část rizik za projekt Čapího hnízda zkrátka od počátku nesla Babišova firma, což navíc nasvědčuje tomu, že měl Babiš se svými blízkými předem dohodnuté „nenásilné“ vrácení Čapího hnízda (postaveného na jeho pozemcích) zpátky do jeho rukou, ovšem i se zmíněnou dotací.

V případě „repo obchodu“ by Čapí hnízdo zůstalo po celou dobu vykázáno v Babišově majetku, takže by pochopitelně nesmělo získat onu dotaci z EU určenou pro malé a střední podniky. Babišova firma si teď navíc každoročně snižuje daň z příjmů díky odpisům areálu, který byl postaven i díky této dotaci (byť samotná dotace v tomto případě odpisována není).

Šéf poslanců a první místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek zase v této kauze asi lhal začátkem roku 2016, když na České televizi přesvědčoval diváky, že si nevzpomíná, komu o několik let dříve schvaloval jako člen vedení Babišovy firmy Agrofert holding ručení za stamilionový bankovní úvěr na stavbu (popř. i rozjezd) Čapího hnízda. Omlouval to svým vysokým věkem (tehdy 53 let) a s tím související špatnou pamětí, která mu však zjevně podle jeho názoru nebrání ve výkonu vysokých politických i stranických funkcí.

Když však jemu i Babišovi o více než rok později hrozilo vydání sněmovnou k trestnímu stíhání, vzpomněl si na tiskové konferenci, že se tehdy dokonce účastnil Babišova tajného předání anonymních akcií pozdějšího Čapího hnízda Babišovým blízkým. Prý má dokonce k dispozici prodejní smlouvu i protokol o jejich fyzickém předání. Na tuto zásadní nesrovnalost v jeho výpovědích či náhlou obnovu paměti jsem okamžitě upozornil na serveru Forum 24. Pokud vím, jiná média si jí nevšimla, popřípadě ji ignorovala.

Ať si každý udělá svůj názor, jestli má Faltýnek jen mizernou paměť, nebo veřejnosti v jednom z těchto dvou okamžiků sprostě lhal. Mimochodem, ještě téhož dne, kdy se zřejmě usvědčil ze lži, na ČT znovu obrátil a tvrdil, že nemůže vědět, jestli Babiš lhal, když původně předstíral, že neví, komu akcie prodal a komu v inkriminované době patřily. Faltýnek dokonce začal tvrdit, že o Čapím hnízdě neví nic.

7. NKÚ: Nesrovnalosti na Babišově ministerstvu přesahují za jediný rok 240 miliard korun

V roce 2017 nalezl Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) při namátkové prověrce účetnictví ministerstva financí za rok 2015 řadu nesrovnalostí. ČTK tehdy uvedla nesprávný údaj, že tyto nesrovnalosti činí asi sto miliard korun. Informaci od ČTK pak nekriticky převzala řada českých médií. Když jsem si však tehdy pročetl příslušnou zprávu NKÚ, zjistil jsem, že nesrovnalosti ve skutečnosti přesahují 240 miliard korun a navíc se mohou táhnout i do dalších let a ve špatné výši může být vykázán i státní dluh.

Jak vyplývá ze zprávy NKÚ, chyba v řádu desítek miliard korun vznikla už jen „zapomenutím“ na závazný slib státu, že bude postupně odstraňovat ekologické škody způsobené komunistickou diktaturou (na skládkách, v důlních oblastech, na vojenských základnách apod.) a „zapomínáním“ snížit vykazovanou hodnotu různého znehodnoceného státního majetku.

Dále ministerstvo pod Babišovým vedením záměrně chybně informovalo o dluzích, které našemu státu hrozí (popřípadě obdobně o majetku, který by si někdo mohl od státu nárokovat). Podle odborného odhadu NKÚ nepřesnost činí více než 100 miliard. Babišovo ministerstvo se však hájilo, že díky takovému nepovolenému zkreslování způsobenému zjednodušením práce účetních můžeme obdobné údaje (byť zároveň obdobně chybné) bez problémů vyžadovat také od různých dalších státních a veřejných institucí.

Dále Babišovi podřízení v jednom případě vykázali místo 83 miliard pouze 83 milionů a ani se za to neomluvili.

Dalších 31 miliard korun dluhů přesunuli do špatných položek. Z toho v případě asi 20miliardové státní garance nebylo podle NKÚ vůbec zřejmé, že ji stát poskytl. Ministerstvo se hájilo, že sice špatně vykázalo strukturu dluhů a možných (hrozících) dluhů, ale jejich celkovou výši vykázalo správně.

Ve svých tehdejších článcích pro Forum 24 jsem popsal i další detaily k tomu, na co NKÚ přišel a jak se Babišovo ministerstvo snažilo obhájit. Všechna média však nadále setrvala u své původní, chybné informace.

Jak asi došlo k chybě ve zprávě ČTK? Samotný NKÚ ve své tiskové zprávě nezveřejnil celkový rozsah odhalených nesrovnalostí, a proto je novináři případně museli spočítat. V ČTK se pravděpodobně v zájmu rychlého zveřejnění chytli příkladu v závěru zprávy NKÚ, ve kterém kontroloři uvedli, že pouhá změna přístupu Babišových podřízených k oceňování některých skutečností by vedla ke změnám v účetní závěrce jen právě za rok 2015 ve výši přes sto miliard korun.

8. Babišovy korunové dluhopisy: případ možná ještě není a neměl by být u konce

Ve druhé polovině října 2018 jsem se dozvěděl od vrchního komisaře republikové kriminální centrály (NCOZ) Milana Valáška, že tamní detektivové v srpnu odložili (čili v podstatě ukončili) prověřování Babišovy firmy Agrofert ve známém případu korunových dluhopisů, protože nikdo z firmy podle nich nespáchal trestný čin. Napsal jsem o tom a o souvislostech článek pro tištěný Reflex, ale zrovna v den, kdy připravované vydání odešlo do tiskárny, přinesl tuto informaci server iRozhlas, který ji získal od příslušného státního návladního. Na rozdíl ode mě však nezískal informaci, který policejní orgán se případem dlouhodobě až do srpna 2018 zabýval a který tedy případ nakonec odložil. Případ prověřoval Odbor závažné hospodářské trestné činnosti NCOZ. Věnoval se jednak samotnému vydání korunových dluhopisů Babišovou společností Agrofert holding (tak se tehdy jmenovala současná firma Agrofert z jeho svěřenského fondu) a dále také zkoumal, kde vzal Babiš na jejich nákup peníze.

Ve zmíněném článku pro Reflex a v jiných souvislostech i v dřívějších článcích pro Forum 24 jsem však také upozornil na precedentní soudní rozsudky, na základě kterých by analogicky mohl být odsouzen i nynější premiér Babiš (což bych mu samozřejmě nepřál, pokud by se nakonec vše vysvětlilo a ukázalo by se tak, že je nevinný).

Samotné osvobození Babišovy firmy (resp. Babiše, pokud jde o jeho firemní rozhodování) od podezření z trestného činu je podle mě logické. Každá firma se přece může rozhodnout, jestli vydá podnikové dluhopisy, nabídne je veřejně, nebo třeba jen svým vlastníkům a rozdělí je na více kousků, třeba proto, aby s nimi mohla lépe obchodovat (tedy aspoň pokud by takové dělení nebylo neúměrně nákladné), klidně i na miliardy kousků, jako to provedl Babiš se svou firmou.

Každý investor včetně Babiše se také přece může rozhodnout, jestli vydá radši akcie, nebo podnikové dluhopisy, ať už má pro to daňové či jiné důvody (např. plánovaný prodej části či celé firmy se snahou ponechat si od ní alespoň dluhopisy).

Ani výše úroků sjednaných mezi Babišem a jeho firmou není pro desetileté dluhopisy nijak podezřele vysoká, vezmeme-li v úvahu také prémii za riziko, jaké investoři musejí u takto dlouhodobých dluhopisů strpět.

Babiš však neplatí a až do roku 2022 ani nehodlá platit každoročně asi třináct milionů korun z těchto svých úrokových příjmů. Před daňovou správou totiž předstírá, že jím držený dluhopis (nebo snad dva či tři dluhopisy z jediné emise) uměle rozdělený na více než miliardu kousků je ve skutečnosti více než miliarda miniaturních dluhopisů. Přitom dokonce i on sám v roce 2017 na ČT přiznal, že jeho firma dluhopis rozdělila účelově.

Nejvyšší správní soud analogicky zakázal umělé dělení veřejných zakázek. Zakázky sice asi pro různé účely (nebo jen tak pro legraci) rozdělit lze, ale nesmí se na to brát ohled při výběrových řízeních. Soud tak rozhodl právě proto, že je nepřípustné brát ohled na umělé dělení.

Soudní dvůr EU zase zakázal finančním úřadům po celé EU dělit investice podnikatelů na přípravnou fázi a následnou skutečnou hospodářskou činnost. I takové dělení je totiž pouze umělé. Podnikatelé (čeští i po celé EU) si tak mohou nárokovat odpočet DPH už u přípravné fáze investice (ať už ji tak sami nazývají, či nikoli), a to i v případě, že jim pak jejich prokazatelně upřímný investiční záměr vůbec nevyjde.

Obdobně zaměstnavatel sice může svému zaměstnanci uměle rozdělit jeho pracovní úvazek (nicméně kvůli pracovnímu právu bude muset svůj postup nějak rozumně zdůvodnit, např. že zaměstnanec vykonává více rozličných činností), ale nesmí pak předstírat např. před finanční správou, že rozdělení není pouze umělé.

Ve zmíněném článku pro Reflex jsem přitom upozornil, že není jasné, jestli policie prověřovala (zatím) pouze Babišovu firmu a zdroj Babišových peněz na nákup dluhopisů, nebo (už) i Babišův daňový postup. Navíc by ještě také daňová správa zřejmě mohla v této kauze podat případnou žalobu na Babiše. Tak jako v případě tzv. „převodních cen“ u Čapího hnízda však i v tomto případě platí, že pochopitelně musejí nutně vznikat pochybnosti o nestrannosti vedení daňové správy. Žádní další komentátoři uvedené soudní rozsudky v souvislosti s Babišovými korunovými dluhopisy dosud nezmínili, ačkoli se případ táhnul více než rok a půl a možná ještě není definitivně u konce.

9. Mezera v zákoně: Vydávat zboží lze i o všech státních svátcích

Vláda Bohuslava Sobotky zakázala obchodníkům s velkou prodejní plochou (podlahou) až na výjimky prodávat lidem zboží během většiny našich státních svátků. V příslušném zákoně jsem však zřejmě objevil určitou nezamýšlenou skulinu.

Česká obchodní inspekce (ČOI, lidově „čoika“) považuje za prodej zboží nejen uzavření kupní smlouvy, ale i předání zboží. Obchody tedy nemohou svým zákazníkům ani pouze předávat zboží, které si koupili typicky přes internet.

Jenže je rozdíl, jestli zboží předáváte, nebo pouze vydáváte. V čem? Převzetím zboží se myslí např. převzetí různých rizik s ním spojených apod. Pokud si zákazník závazně objednal přes internet zboží (koupil si ho) a navíc souhlasil i s převzetím všech rizik, už si ho po právní stránce převzal. Jeho zboží sice leží kdesi v prodejně na skladě, ale pokud by byl sklad dejme tomu vytopen při povodních, neměl by nárok na náhradu škody. Zboží už je totiž jeho a tak sám nese odpovědnost za to, kde ho skladuje. Až si zákazník pro své zboží do prodejny přijde (pokud sklad žádné záplavy apod. nepostihly), skladník nebo prodavačka už mu ho jen vydají. Jak jsem však nakonec na základě svých dotazů překvapivě zjistil, „čoika“ má pod slovem „předání“ ve skutečnosti na mysli fyzický výdej.

Pouhý výdej přitom podle mého výkladu logicky nemůže být považován za součást prodeje. Může tedy probíhat i o všech státních svátcích. Zákazníci si tedy můžou přijít během jakéhokoli státního svátku do prodejny vyzvednout zboží, které si již dříve (mimo ony vybrané státní svátky) přes internet závazně objednali a zároveň převzali všechna rizika s ním spojená.

(Jen drobné doplnění: K objednání (a právnímu převzetí) navíc pravděpodobně může dojít i během oněch vybraných státních svátků, třeba i přímo v obchodě prostřednictvím připravených terminálů. Pro takové objednávání zboží přes internet však zákazníci nesmějí mít v té které provozovně během vybraných státních svátků k dispozici plochu větší než dvě stě metrů čtverečních. Tato plocha přitom nesmí být za tímto účelem nárazově zmenšována. Tak aspoň zní výklad „čoiky“ obecně k prodávání během vybraných státních svátků mnou aplikovaný na tyto případy. To znamená, že pokud mají obchodníci pro své zákazníky připravené terminály s internetem, nesmí tato prodejní plocha plná terminálů přesáhnout uvedený povolený limit nejen o vybraných státních svátcích, ale ani dlouhodobě (např. celoročně). Tedy pokud chtějí obchodníci využít této skuliny v zákoně. Toliko drobné doplnění.)

„Čoika“ však s mým výkladem nesouhlasí, protože fyzický výdej považuje, jak už jsem uvedl, podle mého názoru nelogicky (a snad i v rozporu s právními předpisy nebo přinejmenším v rozporu s logikou účetnictví a tedy i v rozporu s věrným finančním popisem fungování zákonem stižených prodejen) za součást prodeje (protože souvisí s objednáním). Jen fyzický výdej nenazývá výdejem, ale předáním.

Mimochodem samotné převzetí rizik (předání (objednaného) zboží po právní stránce zákazníkovi, ačkoli fyzicky zůstalo v prodejně na skladě) „čoika“ kupodivu za součást prodeje naopak nepovažuje.

„Čoika“ navíc považuje během většiny státních svátků pro obchodníky s velkou prodejní plochou za zakázané i jen přijímat, třeba i pomocí automatického systému, objednávky zadané zákazníky někdy v minulosti. Zřejmě však pochopitelně nezakazuje jejich vyřizování (např. dohadování zakázek u dodavatelů).

Na nejasnosti jsem upozorňoval na Svobodném fóru v různých souvislostech již od přijetí zákona v roce 2016. Žádná další média se této možné mezeře v zákoně ani spornému výkladu „čoiky“ nevěnovala, přestože některá informovala o souvisejícím sporu mezi „čoikou“ a společností Alza.cz.

10. Kauza Chaps: Možný tunel v Českých drahách

České dráhy koupily v roce 2017 možná až několikanásobně předraženou firmu Chaps známou svým internetovým vyhledávačem dopravních spojů IDOS. Na možný problém upozornil ještě před uskutečněním prodeje server Zdopravy.cz. Ten tehdy rovněž uvedl sjednanou cenu za Chaps ve výši nejméně 400 milionů korun, přičemž se odkazoval na své zdroje. České dráhy cenu nezveřejnily, protože ji považují za obchodní tajemství. Uvádějí však, že ocenění firmy Chaps (na základě kterého snad byla cena stanovena) provedl nezávislý expert (společnost Cyrrus corporate finance) a použitou metodu ocenění ověřil znalecký ústav (společnost Statikum). Zároveň však České dráhy přiznaly, že součástí koupě byly i desítky milionů korun na bankovních účtech, přičemž kupování si peněz nebývá obvyklé, přinejmenším z daňových důvodů.

Na základě alespoň velmi hrubého výpočtu vycházejícího z ročních zisků společnosti Chaps (upravených o daň, úroky, odpisy a tržní znehodnocení majetku) jsem odhadl skutečnou hodnotu firmy. Nejprve jsem musel vycházet pouze z údajů za rok 2012, protože společnost Chaps od té doby z neznámého důvodu neplnila svou povinnost zveřejňovat své účetní výkazy v obchodním rejstříku, jak jsem upozornil. Později jsem již mohl vycházet z dodatečně zveřejněných údajů za další tři roky.

Hodnota společnosti Chaps podle mého velmi hrubého odhadu činila ke konci roku 2015 asi 55 milionů korun. Od té doby navíc mohla významně poklesnout, protože podle serveru Zdopravy.cz přišla společnost nedávno o svůj dosavadní monopol na internetové vyhledávání dopravních spojů. Odhad se sice může v závislosti na metodě ocenění i na znalostech dalších podrobností podnikání společnosti a efektů spojení s Českými drahami lišit i o desítky procent, ale téměř určitě ne násobně. Podle mého odhadu byl přitom nákup zhruba sedminásobně předražený.

Jak už jsem uvedl, České dráhy podle svého tvrzení navíc také zaplatily svými penězi několik desítek milionů korun, aby získaly peníze ve stejné výši. I kdyby si však kupovaly třeba sto milionů korun, činila by rozumná cena za Chaps hrubým odhadem jen 155 milionů (uvedených 55 milionů plus kupované peníze ve výši sto milionů), takže by byl nákup i tak více než dvojnásobně předražený. Jde přitom o stovky milionů korun.

Podle serveru Zdopravy.cz může být část rozdílu dána také nešťastnou okolností, že se České dráhy staly na společnosti Chaps jakožto svém dlouhodobém dodavateli závislé a přechod na jiného dodavatele by tak byl nákladný, takže se vyplatilo připlatit vlastníkům společnosti Chaps. Jenže tím nelze u veřejných zakázek obhajovat vyšší cenu a někdo by za takovou situaci asi měl nést trestněprávní odpovědnost. Už proto, aby se takový postup nestal příkladem.

V době, kdy server Zdopravy.cz informoval o plánované koupi poprvé, jsem rovněž pro zajímavost upozornil veřejnost, že jejím klíčovým aktérem je šéf olomoucké oblastní organizace ANO a bývalý vysoce postavený zaměstnanec Babišových firem Milan Feranec. Ten se stal jen o několik měsíců později po volbách poslancem za ANO. Podezřelá může být rovněž skutečnost, že k nákupu došlo jen několik dní poté, co se Feranec stal poslancem a získal tak ochranu před právem v podobě poslanecké imunity.

Chystaný nákup vyvolávající nutně pochybnosti byl ostatními médii (s výjimkou serveru ParlamentníListy.cz, který mě citoval) přehlížen, ale po uskutečnění nákupu některá média o problému informovala (kromě aktualizovaných informací na serveru Zdopravy.cz, který s nimi přišel opět jako první, a mých článků na serveru Forum 24 informace přinesly také ČTK, Info.cz, Euro.cz a další; servery iRozhlas či Blesk.cz pak převzaly zprávu ČTK).

11. Babiš a ČEZ: lži o dividendách, ovlivňování ceny akcií, ukončené vyšetřování ČNB

Někdejší ministr financí Babiš oznámil v roce 2014 v Hospodářských novinách, že rozdělí celý (konsolidovaný) zisk energetického koncernu ČEZ za rok 2013 na dividendách mezi akcionáře. Mohl se tím dopustit dvou trestných činů.

Za prvé, svým rozhovorem pro noviny tento svůj plán prozradil vybraným novinářům několik pracovních dní (kdy měly otevřeno obě české burzy) dopředu. Dal jim tak možnost, aby se dostali relativně levně k akciím, jejichž zdražování po zveřejnění rozhovoru bylo možné očekávat. Akcie ČEZ v inkriminovaných dnech skutečně výrazně posílily, a to na základě velmi nadstandardního zájmu o jejich koupi. Ani samozřejmě nelze vyloučit, že se svým postupem Babiš pokusil krýt někoho jiného.

Případ vyšetřovala kvůli důvodným podezřením na spáchání trestného činu ještě v průběhu roku 2014 Česká národní banka (ČNB), ale žádný trestný čin se jí nepodařilo prokázat. O tomto výsledku vyšetřování jsem tehdy informoval pouze já na serveru Skutečnosti. Neinformovala o něm ani ta média, která se jinak tomuto případu věnovala.

Za druhé, Babiš navíc tehdy lhal, nebo se přinejmenším vyjádřil velmi matoucím způsobem. Nakonec totiž nebyl rozdělen ani zdaleka celý zisk koncernu ČEZ. Své plány přitom Babiš lépe nevysvětlil ani po vydání inkriminovaného rozhovoru, kdy začal zájem o akcie koncernu strmě růst, jak se sám Babiš tehdy chlubil na oficiálním facebookovém profilu ANO. Dodatečně se hájil, že měl na mysli pouze to, že vládě navrhne, aby byl celý zisk rozdělen. Vláda však hlasovala proti jeho návrhu, možná i proto, aby koncernu ČEZ zůstaly z jeho hospodaření za rok 2013 nějaké vlastní (neúročené) peníze na opravy a údržbu, mzdy, každodenní provoz či investice do elektráren. Babiš se, pokud vím, za tuto svou lež či neobratnost s negativními ekonomickými důsledky dosud veřejně neomluvil ani z ní nevyvodil žádné jiné důsledky (např. rezignace na ekonomické funkce v politice apod.).

12. Výsledky EET: Babišovo ministerstvo se spletlo o 1100 %

Začátkem roku 2017 odhadlo ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše (a pod dohledem jeho tehdejší příslušné náměstkyně a nynější ministryně financí v jeho vládě Aleny Schillerové, rovněž za ANO), že za prosinec 2016 vzrostly přiznané tržby v sektorech, kde byly nově zavedeny „online pokladny“ (známé jako systém EET), přibližně na dvojnásobek oproti prosinci 2015. Ministerstvo tento vývoj přičítalo z valné části právě EET. Český statistický úřad (ČSÚ) však následně zjistil, že tržby v těchto sektorech ve skutečnosti vzrostly jen asi o 7,6 %. Ministerstvo se tak spletlo o více než 92 procentních bodů, což činí neuvěřitelných asi 1100 %.

Čím byla taková chyba způsobena? Jistě především velmi nevhodně (či nešťastně) vybraným statistickým vzorkem. Ministerstvo totiž samozřejmě odhad provedlo jen na základě údajů z vybraných hospod či autokempů apod. Věřme, že tamní úředníci jinak použili správné statistické metody.

Podle tvrzení Schillerové však srovnávali tržby za prosinec 2015 s výstupy z EET za prosinec 2016 čili s tzv. „evidovanými tržbami“ neboli s účetními příjmy (alespoň podle výkladu ministerstva), což by byla chyba. Je možné, že si zkrátka Schillerová a její podřízení pouze opět spletli pojem „tržba“ s pojmem „příjem“, tentokrát v případě prosince 2015 dokonce bez souvislosti s EET (a tedy bez možnosti jakkoli se odvolávat na údajnou netradiční terminologii v rámci EET), a ve skutečnosti porovnávali příjmy s příjmy. Zároveň pak museli doufat, že podnikatelé z jejich vzorku v prosinci 2016 skutečně evidovali na svých „online pokladnách“ příjmy a nikoli tržby.

Pokud však ministerstvo vycházelo při svém výpočtu za prosinec 2015 např. ze zaúčtovaných tržeb v rámci podvojného účetnictví (které je pro velké živnostníky a pro spoustu větších firem povinné) s přihlédnutím k použitým účetním způsobům (české versus mezinárodní) a v prosinci 2016 evidovali podnikatelé na svých „online pokladnách“ ve shodě s názorem ministerstva příjmy, nutně při porovnání musel vyjít nárůst už jen kvůli DPH minimálně o 15 procentních bodů vyšší, než jaký skutečně nastal. DPH je totiž příjmem firmy (protože od zákazníků přijímá peníze včetně peněz za DPH), ale není její tržbou (protože DPH je jen jakousi průtokovou položkou, která je vybírána od zákazníků, aby byla následně předána státu, a proto nesmí jakkoli přímo ovlivnit hospodářský výsledek firmy a tedy ani výši jejích tržeb).

Další rozdíl mohl být způsobený tím, že např. v sektoru stravování docházelo v období zavádění EET k neobvykle častému zavírání provozoven (hospod), zejména venkovských (podle rozsáhlého průzkumu citovaného i přímo tehdejší náměstkyní Schillerovou zčásti právě i kvůli EET, ale i kvůli zvyšování přikázané minimální mzdy, později i kvůli zákazu kouření atd.). Ministerstvo totiž zřejmě bralo v úvahu pouze údaje z EET od nezaniklých hospod, protože ty zaniklé pod online evidenci svých (nulových, resp. neexistujících) tržeb samozřejmě nespadají. Naproti tomu ČSÚ vždy zkoumá celé odvětví, takže se v jeho datech negativně projeví i zavírání firem.

Další, nepatrný rozdíl mohl být ještě způsoben případným použitím skutečných údajů z EET, tedy bez jejich snížení o inflaci.

Sám ČSÚ přišel s dalšími rozdíly své metodiky oproti metodice ministerstva (trochu jiné vymezení jednotlivých podnikatelských aktivit, na rozdíl od EET také zjišťování bezhotovostních tržeb), ty však jsou ve výsledku ve sledovaných odvětvích ekonomiky v porovnání s velkou celkovou chybou v odhadu ministerstva jistě zanedbatelné.

Ministerstvo pochopitelně uznalo data ČSÚ jako správná. Mediální svět na ně tehdy čekal více, než je obvyklé, právě kvůli porovnání se zveřejněným odhadem ministerstva financí. Řada médií pak o velkém rozdílu informovala. Jeho možnými příčinami se však, pokud vím, média (kromě mě na Forum 24) detailně nezabývala.

13. Ztráta z devizových intervencí? Desítky až stovky miliard korun

Znehodnocování (oslabování) české koruny naší centrální bankou (ČNB) zaujalo veřejnost i média. Devizové intervence (v tomto případě nákupy cizích měn) za tímto účelem oficiálně probíhaly v letech 2013 až 2017. ČNB se tak oficiálně původně snažila zabránit spirálovitému poklesu cen zboží i služeb (ale i mezd, nájmů, dividend či úroků), který údajně, podle její bankovní rady, hrozil.

Postupně se však ČNB rozhodla v těchto intervenčních nákupech cizích měn pokračovat i jen kvůli snaze o dosažení takové míry inflace, jakou si kdysi naplánovala, veřejně ji vyhlásila a snaží se jí držet. Ještě v roce 2017, již po skončení oficiálních intervencí, však dlouhodobé prognózy samotné ČNB ukázaly, že dokonce přestřelila.

Podle některých ekonomů mohla být naše měna uměle znehodnocována také proto, aby se díky zlevnění našeho zboží a služeb zlepšil náš vývoz a utráceli u nás více zahraniční turisté. Zároveň se však kvůli tomu zdražily naše nákupy ze zahraničí (dovoz) či v zahraničí (typicky na zahraniční dovolené).

Celkově za dodržení svého slibu z roku 2013 utratila ČNB za peníze držitelů českých korun (tedy zejména Čechů) přes dva biliony korun. Nejrychleji utrácela kvůli vývoji ekonomiky a pokračující snaze o znehodnocování koruny bankovní rada, v níž již měli většinu ekonomové jmenovaní prezidentem Milošem Zemanem.

Již od roku 2013 jsem v různých souvislostech upozorňoval na přímou a nenávratnou ztrátu vyplývající z intervencí (na svém blogu na iDNES.cz a později i na serverech Skutečnosti a Svobodné fórum, resp. Forum 24). Pokud vím, nikdo jiný se v médiích tomuto dílčímu problému nevěnoval.

Devizové intervenční nákupy si lze představit tak, že ČNB vytváří („tiskne“) nové české koruny, čímž znehodnocuje ty stávající v našich peněženkách či na našich účtech. Tyto nové koruny pak směňuje za cizí měny. Co s nimi pak provádí? Investuje je. Tím zase nakoupené cizí měny pouští do oběhu, takže poněkud oslabuje svou snahu o posílení cizích měn vůči koruně. Již třeba z počtu citací vědeckých článků od českých ekonomů je zřejmé, že ekonomové z ČNB patří mezi naše nejlepší. Přesto si však pochopitelně nemohou dovolit investovat do příliš výnosných příležitostí, pokud by tím zároveň příliš riskovali. ČNB riskuje už jen tím, že drží cizí měny, které mohou z různých příčin oslabovat. Třeba i kvůli obdobným intervencím jiných centrálních bank. Nejvyšší výnosy přitom můžeme očekávat zpravidla právě od nejrizikovějších projektů. ČNB proto při své veškeré snaze, kterou snad nikdo nezpochybňoval, musela vkládat nakoupené cizí měny do méně výnosných, ale zároveň jistějších (méně riskantních) investic.

ČNB tak může nenávratně promarňovat výnosnější (byť i poněkud riskantnější) příležitosti, kterých by se chopili soukromí zahraniční investoři, kdyby peníze zůstaly v jejich rukou. Ti však za to dostali od ČNB náhradu v podobě českých korun. Jenže tím zase pro změnu ČNB zabránila ve výnosných (byť opět poněkud riskantních) investicích českým investorům (firmám, vládě či domácnostem apod.) včetně těch nejšikovnějších, protože snížila jejich kupní sílu (znehodnotila jim měnu).

Míra vzniklé ztráty se každý rok pohybuje hrubým odhadem v jednotkách procent. Vzhledem ke složenému úročení (jaké asi znáte z bankovních účtů, kdy se vám úročí nejen váš vklad, ale postupně i úroky připsané na váš účet v minulosti) míra této ztráty dokonce ještě rok od roku roste. Ekonomové by na druhou stranu měli tuto ztrátu vztahovat k současnosti, čímž se růst míry budoucích ztrát poněkud tlumí (protože ekonomové předpokládají, že lidé z více důvodů upřednostňují současnost před budoucností).

Výsledná přímá a nenávratná ztráta (srovnatelná s ničením majetku) tak už činí přinejmenším mnoho desítek miliard korun a pravděpodobně vzroste do stovek miliard, protože se ČNB zatím svých nezvykle navýšených zásob („rezerv“) cizích měn nezbavuje.

14. Temelín: zbytečně zmařená dostavba nás stojí desítky milionů korun ročně

Vláda Bohuslava Sobotky odmítala od roku 2014 jakkoli plošně podpořit českou energetiku (a ani nechtěla nespravedlivě, výběrově jakkoli podpořit pouze jadernou energetiku), zejména kvůli tehdejšímu ministru průmyslu a obchodu Janu Mládkovi (ČSSD) a ministru financí Andreji Babišovi (ANO).

Mládek to podle mého názoru nelogicky odůvodnil snahou zamyslet se nad dalším dlouhodobým směřováním české energetiky. Od počátku přitom bylo snad všem jasné, že nové směřování se opět jen stěží obejde bez jaderné energetiky a vláda ani neměla v úmyslu jádro oslabit.

Babiš zase chtěl sebrat koncernu ČEZ prostřednictvím dividend všechny peníze, které si koncern vydělal za rok 2013, a tvrdil, že česká energetika má vlastních peněz dostatek (naproti tomu analogické slevy na spotřební dani z nafty pro české zemědělce včetně obřích agrárních koncernů, jako byl Babišův Agrofert (nyní uložený v jeho svěřenském fondu), čili tzv. „zelenou naftu“ tehdejší vláda konsenzuálně schválila).

ČEZ přitom požadoval např. pouze státní garanci nejnižší ceny za energii, za jakou se bude prodávat. Bez koncernu ČEZ pravděpodobně nebude v nejbližší době možné nové bloky jaderných elektráren dostavět. Nová, Babišova vláda se zatím ohledně případné podpory energetiky rozmýšlí.

Díky vládám Mirka Topolánka (navzdory vládním Zeleným) a Petra Nečase jsme však měli připravenou výstavbu nových bloků v jaderné elektrárně Temelín. Stát již tehdy do příprav investoval kolem jedné miliardy korun a řádově stejnou částku celkově investovaly také společnosti, které se chtěly zapojit do připravované veřejné soutěže na dostavbu.

Dřívější investice státu do nových bloků Temelína tedy od roku 2014 leží ladem (nic nevydělávají ani se nepřipravují na budoucí výdělečnou, popř. jinak prospěšnou činnost). Nenávratně promarněné příležitosti tak dosahují hrubým odhadem desítek milionů korun ročně a obdobně jako v případě ztrát z devizových intervencí ČNB jejich roční výše ještě postupně roste.

Informoval jsem o tom v různých souvislostech již od roku 2014 na serverech Skutečnosti a Svobodné fórum, resp. Forum 24 a v tištěném měsíčníku Revue Forum. Pokud vím, ani tomuto dílčímu problému se v médiích nikdo další nevěnoval.

15. Vypalování deštných lesů: nejlepší současná možnost pro stovky milionů lidí

V roce 2015 zasáhly Indonésii, Malajsii a jejich okolí smog a kouřová oblaka z ilegálně žďářených indonéských deštných lesů. Na vzniklých plantážích pak tamní zemědělci pěstují palmy určené zejména k produkci palmového oleje. Po celém světě se proto tehdy objevily iniciativy proti nákupům výrobků (potravin, kosmetiky atd.) s obsahem palmového oleje. Tyto iniciativy však nenalezly (a možná ani nehledaly) adekvátní náhradu za zisky z palmového oleje pro chudé indonéské zemědělce a jejich rodiny.

I přes zlepšování životní úrovně (např. zvyšování dostupnosti pitné vody) je více než sto milionů Indonésanů životně závislých na zemědělství. Nejvýnosnějším produktem je pro ně přitom zjevně právě palmový olej. Také proto, že má ve srovnání s jinými zdroji olejů vysokou hektarovou výnosnost. Zastavení jeho produkce by tedy vedlo ke znatelnému zdražování potravin, kosmetiky, bionafty i pozemků po celém světě.

K rychlému a nekoordinovanému ilegálnímu žďáření dochází v Indonésii mimo jiné proto, že tam prakticky není povoleno kácení deštných lesů.

O této rovině problému jsem informoval již v roce 2015 na serveru Skutečnosti. Česká média tehdy problém rozebírala, ale pokud vím, nikdo další v nich nezveřejnil žádné argumenty na obhajobu chudých indonéských zemědělců a jejich rodin. Některé relevantní zdroje dokonce kriticky zdůrazňovaly, že se tamní zemědělci dělí o svůj zisk se zahraničními firmami. Jako kdyby bylo něco špatného na tom, že indonéským zemědělcům pomáhají s podnikáním bohaté firmy, a jako kdyby snad byli tito zemědělci schopní rozjet podnikání ve větším rozsahu bez nich.

Autor: Jakub Černý | pátek 28.12.2018 3:40 | karma článku: 25.68 | přečteno: 1840x

Další články blogera

Jakub Černý

Babišova kauza Profrost: důkazy o zjevně se blížícím Babišově trestním stíhání jsou tady!

Zveřejňuji klíčová sdělení mluvčího Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) k Babišovu možnému podvodu v kauze Profrost, která zveřejnit lze.

4.10.2018 v 4:00 | Karma článku: 39.22 | Přečteno: 4235 | Diskuse

Jakub Černý

Sdílejte! Kauza Profrost: Schyluje se zjevně k Babišovu trestnímu stíhání, média mlčí

V případu trestního řízení vedeného už přes rok proti našemu současnému premiérovi Andreji Babišovi (ANO) nyní došlo ke zlomovému posunu.

28.9.2018 v 12:10 | Karma článku: 30.07 | Přečteno: 1726 | Diskuse

Jakub Černý

Skandál s Profrostem: Jak jsem odhalil Babišův podivný prodej akcií

Národní centrála proti organizovanému zločinu prověřuje už přes osm měsíců aktuálního českého premiéra Andreje Babiše. Jaké informace vedly k odhalení jeho pravděpodobného (zjevného) podvodu?

13.7.2018 v 4:20 | Karma článku: 31.46 | Přečteno: 1458 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Luboš Smrčka

Euro: Dvacet let zanikání

Společná evropská měna oslavila nedávno dvacet let. Kdybychom vzali doslova její kritiky, tak šlo o dvacet let zanikání. Už by tu s námi dávno a dávno neměla být. A přesto – stále tady je a popravdě to na brzký konec nevypadá.

22.1.2019 v 10:30 | Karma článku: 18.72 | Přečteno: 651 | Diskuse

Tomáš Kučera

Euro přichází po špičkách.

Tak vzhledem k tomu, že naše vláda se stále nemá ke stanovení pevného data, ke kterému chce ČR přijmout euro, se dnes podíváme na to, zda-li se sem euro nedostane časem jinou cestou.

19.1.2019 v 21:24 | Karma článku: 16.82 | Přečteno: 778 | Diskuse

Jaromír Tichý

17 zastavení Jardy nad tématem peněz - jak zacházet s penězi, tvrdě a na rovinu

Možná vám některé rady přijdou kontroverzní, nevhodné, na hraně i za ní. Nebojte se, nemusíte se jimi nutně ani povinně řídit a přesto můžete být ke svým penězům a své budoucnosti dostatečně zodpovědný. Možná vám naopak pomohou.

19.1.2019 v 15:12 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 565 | Diskuse

Jan Mach

Zaměstnanecké benefity a finance

Penzijní spoření, nebo soukromé životní pojištění ?Pro zaměstnavatele i zaměstnance je z daňového pohledu výhodnější poskytování těchto benefitů než samotné navýšení mzdy.

18.1.2019 v 21:00 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 304 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Správnej chlap je ženská

Značka Gillette, která nabízí svým zákazníkům vše, co souvisí s holením, by asi nikdy neupoutala mou pozornost, neb vousy mi jaksi neraší, kdyby nezveřejnila velmi zvláštní reklamní klip.

18.1.2019 v 8:00 | Karma článku: 48.28 | Přečteno: 16786 | Diskuse
Počet článků 84 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1035

Jsem jeden kluk - Slovan.

Najdete na iDNES.cz