Moje úkoly pro současnou vládu

  Včera jsme se dozvěděli šokující informaci. Největší hrozbou na našem území už nejsou ruští agenti nebo al-Káida, nýbrž chudák premiérova manželka.

  Tedy přesněji řečeno, byla největší hrozbou deset dní. Kdyby nebyla závažnou hrozbou, nesledovala by ji na příkaz svého velitele vojenská kontrarozvědka. V tajném archivu máme uložené informace, že paní premiérová nakoupila 16. října 2012 dopoledne deset vajíček, takže asi bude péct. Cestou domů běžela za křoví a měla v ruce německé noviny, ačkoli neumí německy. Připomíná mi to svou důležitostí laboratorní hlášení vědců z jednoho obrázku od kreslíře Pavla Kantorka, kteří stojí v laboratoři nad obrovským spícím hlodavcem a jeden z nich hlásí: „V poledne to jedlo, pak to blinkalo a teď to zase spí.“ A proč vlastně velitel vojenské kontrarozvědky zadal takový úkol? Přála si to jedna paní. Je jedno, zda to byla velitelova teta nebo premiérova milenka, prostě jedna paní, která nechtěla platit za soukromé detektivy a která chtěla vědět, co paní premiérová dělá a nesmí se to dozvědět Jose Armando, protože by žárlil. Jenže ona to není legrace. Nejhorší je, že na všechno se přišlo pouhou náhodou!

  Vojenská rozvědka a kontrarozvědka je institucí, která má v rámci svojí působnosti zjišťovat, jestli někdo nepřipravuje útok na naše jaderné elektrárny nebo třeba kybernetický útok. Na informace od našich rozvědek a kontrarozvědek (civilní i vojenské) spoléhají i naši spojenci. V lepším případě ztrácíme věrohodnost, v horším bezpečí. Celý svět má obrovské štěstí, že nejsme světovou velmocí a neprobíhá Studená válka. Jako kdyby nestačilo, že jsme měli asi týden ministryni obrany, která neměla dostatečnou bezpečnostní prověrku, takže by se nemohla účastnit žádných jednání v rámci Severoatlantické aliance, natož svého času rozhovorů s představiteli SSSR v Reykjavíku.

  Ministr obrany a jeho náměstci se musí pomocí kontrolních mechanismů dozvědět o všem, co vojenské tajné služby během dne dělaly. O čem rozhodli velitelé i co dělali nejposlednější agenti s teplou vodou. Tedy především, jaké rozkazy dali velitelé, protože jejich podřízení pracují zpravidla velmi kvalitně. Těm, kterým to ještě nebylo jasné, se nyní ukázalo, jak užitečná je poslanecká stálá komise pro kontrolu činnosti vojenské tajné služby. Jsou v ní zastoupeni jak poslanci vládní, tak opoziční. Já jsem tuto komisi naopak vždy považoval za zbytečnou snahu o vměšování se poslanců do činnosti vlády.

  Naše tajné služby nefungují tak, jak mají už delší dobu. Značné pochybnosti ve mně vzbuzuje jejich někdejší tvrzení, že se v roce 2001 setkal v Praze hlavní strůjce útoků z „11. září“ Mohamed Mohamed el-Amir Awad el-Sayed Atta s významným představitelem irácké rozvědky. Skutečnost zní jako zpráva z rádia Jerevan nebo jako závěr filmu „Rozpuštěný a vypuštěný“ - až na dvě drobné nepřesnosti to byla pravda. Setkání se opravdu odehrálo v 11:15 v Praze. Jenom ten první pán nebyl Mohamed Atta a ten druhý nebyl z irácké rozvědky. Naše socialistická vláda tehdy svými neověřenými prohlášeními oslabila naši věrohodnost v očích spojenců i věrohodnost americké vlády v očích světa. Kam se hrabe šmírování paní premiérové.

  Vláda musí mít pod kontrolou, zda mají naše tajné služby dostatek spolupracovníků z řad bývalých stážistů či zahraničních pracovníků, musí zkoumat, zda jsou dostatečně využívány různé náborové praktiky, zda dochází k cíleným odposlechům i ke sledování lidí představujících hrozbu. Správně motivovaní spolupracovníci, odposlechy a nenápadná sledování jsou klíčové prvky.

  Víme, že u nás vyvíjejí aktivity především ruští agenti, ale nedozvídáme se o jejich dopadení a odsouzení k doživotí. Vláda by nám měla podat alespoň informaci, zda je důvodem následná spolupráce s nimi (popřípadě výměna za spojenecké agenty), nebo se nám je dopadnout nedaří. Vláda by měla znát použité taktiky k dopadení těchto živlů, ať už různé léčky nebo ověřování identity.

  Vysocí státní představitelé (zejména starší muži) by měli absolvovat školení, jak rozpoznat mladou krásnou ruskou milenku od mladé krásné ruské agentky. Krásné ruské milenky i inteligentní agentky jsou totiž brunetky. To byl vtip. Ale školení pro politiky a úředníky není vtip. Americká kontrarozvědka se rozhodla natočit instruktážní video.

  Zároveň musí mít vláda pod kontrolou opatření proti kybernetické špionáži, kterou ve světě vynikají především Číňané (ale u nás spíše Rusové).

  Také je zapotřebí vybírat vedoucí pracovníky tajných služeb systematicky. Podle mého názoru se jedná o politickou funkci. Na jakou jinou pozici by měl premiér jmenovat někoho, komu věří. Nepotřebujeme tedy kariérní řád. A jak jsou vybíráni či prověřováni špioni? Ví to vláda?