Proroctví o příštím papeži a konci světa

  V prozatím úspěšném proroctví byl předpovězen brzký poslední soud. Je důležité, zda je to pravda?

  S blížící se volbou papeže připomínají média „Proroctví o papežích“. Toto proroctví je zajímavé a především bych chtěl ukázat, že je pro náš život tady na Zemi úplně lhostejné, zda je pravdivé.

  V čem je zajímavé? Většina věšteb a proroctví pochází od astrologů, numerologů nebo třeba od jisté kartářky (věštkyně Jolandy, hvězdy Internetu), která asi před dvěma lety věštila na našich obrazovkách, že má ráda hodně masa a pořádné polévky a přitom se všechno zdražuje. „Proroctví o papežích“ je však připisováno arcibiskupovi, který byl navíc svatořečen. Ale to hlavní - toto proroctví se zdá být poměrně spolehlivé. Je napsáno tak trochu v hádankách. Takové nejasné byly nejspíš i vidiny autora. Navíc je sporné číslování (kvůli různých schizmatům v církvi). Také shoda vidin se skutečností před nalezením a publikací proroctví je podezřelá (a o ponižujících rozborech, jakých se dočkaly i naše Rukopisy, nic nevím). Nicméně mnohé se podařilo předpovědět i z doby po zveřejnění proroctví.

  Největšími tragédiemi byly války třicetiletá a obě světové. Třicetiletá válka byla válkou římských katolíků (i přeběhlíků). Prvnímu papeži zvolenému v naší „době temna“ je prorokováno, že bude řídit církev v době problémů s mírem. Papeži sloužícímu v čase první světové války a bolševického převratu v Rusku je prorokována vylidněná (vylidňovaná) církev. A papež nastupující společně s druhou (a snad poslední) světovou válkou, který údajně přispěl k záchraně obrovského množství životů, které měly proletět komínem, je označen jako andělský pastýř. Hezky se povedl také popis Jana Pavla II.: z práce Slunce. Narodil se a také měl pohřeb v den zatmění Slunce! Navíc žil po určitou dobu v Krakówě, tak jako Mikolaj Kopernik, který psal o Slunci jako středu vesmíru. Spousta hesel se vztahuje k osobním erbům papežů.

  Dočkali jsme se slovanského sympatického papeže Jana Pavla II., následně velmi vzdělaného Benedicta XVI. a nyní přijde Petr Římský a po mnoha útrapách bude zničen Řím a strašlivý soudce bude soudit svůj lid. Konec. Aspoň podle proroctví. Petr Římský může být některými favorizovaný kardinál z Ghany, který v Římě studoval, obdobně jistý kardinál z Maďarska (který také není bez šancí). A nebo Pedro (jeden takový má také velké šance), Pierre... I kdyby se však papežem stal jeden z volících kardinálů (podle očekávání), může to být třeba někdo z Říma, kdo sám sebe pojmenuje Petr. To bych já nikdy neudělal, protože bych se pak jmenoval Černý Petr, což zní jako žaludské eso (a omlouvám se všem Černým Petrům).

  A co znamená, že bude zničen Řím? Zničení Itálie, která má nyní obrovskou nezaměstnanost a kde právě nyní výrazně uspěli ve volbách populisté? Zničení církve? Poslední soud?

  A bude-li to poslední soud, je to pro nás důležité sdělení? Myslím, že pro většinu z nás není přinejmenším v rámci života tady na Zemi vůbec důležité, zda věří, či nevěří evangeliu. Co se píše v evangeliu (konkrétně podle Matouše)? „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci.“ A když se kdosi zeptal Ježíše Krista, které přikázání je v zákoně největší, odpověděl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ Možná by se dalo napsat, abychom si vážili lidí. Není vůbec lehké vážit si lumpů pobíhajících po večerních ulicích, zavřených ve věznicích či vedených na elektrické křeslo. Ale není to myšlenka zavrženíhodná a pro náš pozemský život je úplně jedno, kdo ji vyslovil.

  Najdou se i lidé, kteří se snaží interpretovat evangelium doslovně, ačkoli rozumně uvažující člověk chápe, že evangelium bylo vyřčeno a napsáno také rozumně uvažujícími a obrazně myslícími lidmi (obraznost pojednání je tam i výslovně uváděna). Někteří lidé (zejména ve Spojených státech) interpretují doslovně celou Bibli a možná tím způsobují více škody než užitku. Mnozí křesťané si k evangeliu (lépe řečeno k jeho oficiálně uznaným verzím), k celému Novému zákonu i k celé Bibli přidávají i tradici a moudrost „svatých“ a na podkladě dalších zázraků vznikají dokonce další církve. Jednomu americkému mladíkovi byla zjevena pravda, že severoameričtí indiáni jsou Židé. Bible tak byla rozšířena mimo jiné o dílo „Kniha Mormonova“. Židé (tedy kromě těch indiánského původu) na svého velkého proroka teprve čekají. Muslimové považují za pramen správného směřování víry především Korán. Myslím, že základní shoda mezi národy je možná právě přes základní myšlenky evangelia.

  Někteří křesťané se odvolávají na zázraky. Ale není zázrak jako zázrak. Podívejte se, jak se zjevila dětem Panna Maria ve filmu „La Dolce Vita“ od Federica Felliniho (pod kterým je ale podepsán jako spoluautor scénáře i komunista Pier Paolo Pasolini). A přesvědčí nás vůbec zázraky? Možná měl pravdu Fyodor Michajlovich Dostoyevskij, když napsal ve své knize „Bratři Karamazovi“, že u realisty se nerodí víra ze zázraku, nýbrž zázrak z víry a když realista uvěří, musí právě ve svém realismu nutně uznat i zázrak.

  Jan Pavel II. řekl: „Věřím, abych pochopil.“ Nerozumím půtkám mezi ateisty (či agnostiky) a hlasateli „zjevené pravdy“ (dejme tomu evangelíky). V čem je jejich spor? Proč někteří věřící nejsou schopni popovídat si u kávy s nevěřícími bez pocitu v jistém smyslu nadřazenosti a bez touhy pomoci (třeba o úrodě hlávkového salátu nebo o čem se tak rozpráví u kafe)? Poškozuje je snad ateismus? A proč se mnozí ateisté tak chlubí svým ateismem? Je to snad skvělé, že jsou ateisty? A poškozují je myšlenky evangelia? Myslím, že právě naopak.

  Proč být fanatikem? Zdá se mi, že každý ateista i každý věřící o svém postoji aspoň trošku pochybuje nebo nad ním alespoň uvažuje. A to je dobře. Je to hloupé, ale sám si nejsem příliš jistý, do které skupiny patřím. Zároveň se z náznaků domnívám (ale možná se mýlím), že podle evangelia nejsou lidé posuzováni na základě toho, co o sobě pouze říkají.

  A možná, že nestačí ani dobrá vůle. Někteří z křesťansky založených republikánů nechtěli válčit v Iráku. Jenže nedomýšleli důsledky. Bylo by správné nechat iráckou vládu vyvíjet chemické i biologické zbraně? Bylo by správné neútočit na Irák, abychom zabránili civilním obětem, a čekat, až irácká vláda zaútočí na nás? Je snad vinou americké vlády a armády, že někteří přívrženci sesazeného diktátora zákeřně útočí? A mělo to být důvodem, proč na Irák nezaútočit? Kritikům války v Iráku také připomínám, že irácká vláda masově vraždila Asyřany, Kurdy či Iráčany! A také napadla Kuvajt. Je v souladu s evangeliem, když necháme Severní Koreu, Írán či Sýrii vyvíjet jadernou zbraň a testovat balistické střely a družice? Neodvažuji se odpovědět.

  A jak vlastně bude vypadat poslední soud? V evangeliu je řada popisů. Podle Lukáše mimo jiné takto: „Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ Ortodoxním ateistům bych radil, aby si svým postojem nebyli tak jisti!

  Možná bude poslední soud vypadat jako na slavné fresce v Sixtinské kapli (autor Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni), pod níž bude volit příštího papeže i jeden absolvent gymnázia, které jsem měl také možnost navštěvovat. A nebo jako na obraze, jehož autorem je Hieronymus Bosch.

  A na závěr něco pozitivního, z Bible, z knihy „Kazatel“. „Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. Marnost nad marnost, vše je marnost.“