Problém české pravice - hranice České republiky

  Jak radikálně zvýšit počty voličů české pravice? A jak rozšířit výběr pravicových kandidátů? 

  Rok se s rokem sešel a tak se nám už zase přiblížily nějaké volby. Jak rozpoznáme zarytého voliče pravice od skalního voliče levice? Češi jsou velmi ovlivněni svojí rudou minulostí. Naše babičky a dědečkové mají nezapomenutelné zážitky z mládí, kdy dováděli za železnou oponou. A tak volí komunisty, nebo alespoň socialisty. A obdobně volí družstevníci z vesnic, byť třeba ještě nejsou důchodci. Mladí úspěšní cílevědomí draví kapitalisté mají naopak k ústředním výborům odpor, který jim vydrží asi na věčné časy. Mládí je symbolem pravice. Jak zvláštní!

  Z poslední doby neznám pravicovější hlavu státu, než byl americký prezident George Walker Bush. A při obou prezidentských volbách šli proti němu kandidáti vskutku levicoví. Kdo tedy volil pana prezidenta? Slovy skupiny Monty Python: jeho volič vypadal jako tlustý mrtvý japonský obchodník a měl tváře jako ovce, jenom trochu špičatější. Teď vážně, podle údajů společnosti CNN. Rozhodně ho volil starší bohatší ženatý pán. Je to běloch a má děti. Žije na venkově. Vystudoval vysokou školu, ale není to intelektuál, který by studoval i na nejvyšším, doktorandském stupni studia. Je to protestant, nebo snad katolík. Ale znáte Američany. Většina chodí v neděli do kostela, aby měla dobrý pocit, že se tím vyváží její bujarý život v pátek večer i tajemství loňského léta. Ale to se asi netýká tohoto pána, který je nejspíše poctivým evangelíkem (možná metodistou jako pan prezident Bush). A co ten pán dělá? Jestli už není v důchodu, je to asi podnikatel. A nebo byl v mládí v armádě.

  A kdo volil levicového kandidáta? Hotový protiklad k tomuto pánovi. Mladá svobodná holka. Ještě jí nebylo třicet. Ještě nemá děti a vdávat se nechce. Je to černoška, ale její kamarádky židovky volily obvykle stejně. A její kamarádky z Latinské Ameriky a z Asie také volily spíše levicového kandidáta. Chce prožít celý svůj život ve městě. Je to doktorandka a tipoval bych, že studuje žurnalistiku, management, marketing, diplomacii, sociologii či psychologii. Nic proti těmto oborům nemám, jen si tuto dívku neumím představit jako studentku částicové fyziky. Její kamarádky, které vůbec na vysokou školu nešly, také volily levicového kandidáta. Ta slečna se hrdě hlásí k ateismu. Neustále nosí rolák, což jí některé její kamarádky vytýkají a přesvědčují ji, aby raději nosila růžovou minisukni jako ony. Jí především zeleninu. Chce světový mír a přesto trvá na tom, aby se Spojené státy vzdaly svého jaderného arzenálu. A co bude dělat, až vystuduje? Nechci se nikoho dotknout, ale bude novinářkou, "pančelkou" (v lidově-demokratickém státě by byla "souškou" učitelkou), možná herečkou. Asi bude u odborů. A opravdu tím nechci nikoho urazit, ale uznejte poctivě, že na mojí charakteristice něco pravdy bude.

  Není to svět naruby? Pravičákem je důchodce, který prožil celý život na venkově. Levičáky jsou příslušníci mladé generace a také lidé žijící ve víru velkoměsta. Naruby to není. To pouze my Češi jsme tak trochu naruby. Tam, kde za Masaryka měli podporu pravicoví agrárníci, dnes volí socialisty a komunisty.

  My Češi jsme navíc tak trochu levicový národ. A tak zatímco téměř celý americký stát Nebraska je abnormálně pravicový, kazí mu tuto pověst "české hlavní město Spojených států" Wilber.

  Všimli jste si ale určitých místních rozdílů? Pravice má přece jen větší podporu v Praze, ve východních Čechách a také v jižních Čechách. My Východočeši jsme totiž potomky "východoslovanského" kmene Bílých Charvátů a bratři Jihočeši (a také krásné sestry Jihočešky (nikoli "Jihočeské matky")) jsou pravnoučaty "východoslovanského" kmene Doudlebů (zvaných také Volyňané či Netolici). O historii Slovanů i o mnoha a mnoha na první pohled skrytých důsledcích pro současnost bych mohl dlouze psát. Nebo raději rozprávět u kafíčka. Myslím, že by vás mnoho souvislostí opravdu překvapilo! Je to moje srdeční záležitost. Nyní se omezím pouze na důsledky pro rozhodování, jaký papír hodit do volební urny. A jenom letem světem; vyberu to nejzajímavější.

  Potomci Bílých Charvátů žijí také v Haliči a v Malopolsku. Halič patřila k naší, rakouské monarchii a Češi tam často pobývali (jako úředníci a podobně). Většina těchto Ukrajinců chtěla zůstat v monarchii. Nakonec byli paradoxně připojeni k Ukrajině, ačkoli z jazykového hlediska je Ukrajinou právě především Halič. Při prezidentských volbách v roce 2004 zvítězil pravicový kandidát Viktor Andrijovič Juščenko ve všech třech haličských oblastech za podpory více než 90% voličů! Nebýt Haliče, nebyla by ani Oranžová revoluce na Ukrajině.

  A v Polsku? Jestli mají české polistopadové strany za sebou teprve první krůčky, v Polsku si pochutnávají na Sunaru. Není náhoda, že Ivan Mládek a Jožin z bažin dobyli právě naše bratrské Polsko. Celé Polsko je výrazně pravicové, což odpovídá původu většiny Poláků. Svou roli tam jistě hraje náboženství, ale ani to nespadlo z nebe. Polsko je navíc, tak jako Ukrajina, výrazně geograficky rozděleno na dva tábory (byť oba pravicové)! Tábor strany Občanská platforma a tábor strany Právo a spravedlnost. Historické Malopolsko, území Bílých Charvátů je oddaným stoupencem strany Právo a spravedlnost.

  Obdobně pravicová jsou také území Doudlebů. Ostýchavá podpora pravicové politiky, která se mírně projevuje v jižních Čechách, je výrazněji viditelná v historické Volyni na Ukrajině i v rakouském Štýrsku.

  Spousta lidí nemá ráda co by, kdyby. Ale nedá mi to. Jak by jenom u nás dopadly volby, kdyby nám nebyli vyvražděni Slavníkovci a moje vlast by se rozléhala někde od Poděbrad (nebo možná od Strakonic), přes Kladsko a Kraków až daleko za Lvov? A jak dopadnou první volby ve státě Západní Ukrajina, jestli třeba jednou vznikne?