Dnes ještě vychází slunce nad Íránem

  Íránský parlament schválil mezinárodní dohodu, která Íránu umožní rozvoj jaderných technologií. Píše se 13. říjen 2015, výročí „slunečního zázraku“ ve městě Fátima.

  Neexistuje žádný spolehlivý způsob, jak bez rozsáhlých důkladných inspekcí odhalit, že jakýkoli stát vyvíjí jaderné zbraně. Ani v posledních desetiletích nebyly schopny vlády světa se svými tajnými službami a stále sofistikovanějšími prostředky schopny odhalit vývoj jaderných zbraní v Pákistánu a Indii. Celý svět byl zaskočen pákistánskými jadernými testy a druhou sérií indických jaderných testů v roce 1998. Přestože mají tyto státy jen zlomek světových jaderných zbraní a vzhledem k omezené schopnosti jejich doletu je mohou použít především proti sobě navzájem, způsobilo by jejich plné použití např. v boji o spornou oblast Kašmír celosvětovou klimatickou tragédii se závažnými dopady na zdraví po celém světě. Nebezpečné obohacování uranu Severní Koreou sice bylo světu známo několik let před první tamní jadernou zkouškou v roce 2006, nikdo však nebyl schopný či ochotný tomuto jadernému programu zabránit. Severní Korea navíc veřejně plánuje v nejbližších letech přesunout část svého jaderného arzenálu na oceán. V roce 2007 vybombardoval Izrael pravděpodobný jaderný reaktor v Sýrii budovaný v utajení podle spojeneckých tajných služeb za pomoci severokorejských inženýrů. Tamní diktátor Bashar al-Assad následně nechal trosky této vybombardované podezřelé budovy neveřejně a bez stížností odklidit.

  V posledním zhruba desetiletí existuje určité podezření, že pákistánští teroristé hlásící se k jistému, nebezpečnému výkladu islámu vyvíjejí s podporou pákistánských inženýrů jadernou zbraň. Existuje důvodné podezření, že se organizace Taliban, označovaná spojenci za teroristickou organizaci, snaží převzít pákistánský jaderný arzenál, byť jsou možnosti této organizace v tomto směru v nejbližších letech prozatím pravděpodobně značně omezené (avšak nezanedbatelné a s rostoucí tendencí).

  Spojené státy disponují, zejména díky vládě Ronalda Reagana (Republikánská strana), omezeným obranným systémem proti balistických střelám s jadernými hlavicemi (např. ze Severní Koreje) pro jejich možnou likvidaci ještě před tím, než by byly schopny vyvolat nad zemí rozsáhlý elektromagnetický impuls, který by vyřadil na rozsáhlém území veškeré přístroje v síti s výjimkou těch, které jsou chráněny jak před elektrickou, tak magnetickou složkou impulsu. Obranný systém Spojených států je však omezený, cílený především na odražení prvního úderu.

  Vláda George W. Bushe (Republikánská strana) byla ochotna začít budovat a v budoucnu provozovat v principu stejný systém i u svých evropských spojenců, vláda Baracka Obamy (Demokratická strana), která nastoupila poté, však ustoupila nesmyslnému (populistickému) tlaku ruských prezidentů Dmitrye Medvedeva a Vladimira Putina (oba politická strana Jednotné Rusko), byť tento systém nebyl a ani nemohl být namířen proti Ruské federaci, již Bushova vláda nabídla ruské vládě trvalou inspekci na těchto plánovaných zařízeních a sama Ruská federace bude pravděpodobně v nejbližších letech takový systém potřebovat (v případě nebezpečí ze strany Íránu či Pákistánu). S takovým typem obrany České republiky a okolních států veřejně souhlasili během jednání se Spojenými státy v letech 2007 a 2008 relevantní politici za ODS, většina za KDU-ČSL  a mírná většina za SZ. Proti němu byli relevantní politici za KSČM a většina za ČSSD. Česká republika ani její evropští spojenci tedy nemají žádnou efektivní obranu proti případnému jadernému útoku (plošnou ani místně omezenou) a ani neexistuje žádný plán na její vytvoření v nejbližších letech. Totéž prozatím platí i pro Izrael a další spojence Severoatlantické aliance na Blízkém a Středním východě a v severní Africe.

  Spojené státy (spolu se svými spojenci) a Ruská federace jsou zastrašeny možným vzájemným zničením. V blízké době se k nim pravděpodobně přidá také Čínská lidová republika. Severokorejský komunistický diktátor je sice nebezpečný, není však sebevražedným útočníkem. Navíc může být mocensky omezen armádou a podobně. Čínská lidová republika i Ruská federace jsou v tomto smyslu ještě menším nebezpečím.

  V Íránu však vládne diktátorský režim hlásící se k nebezpečnému výkladu islámu. Tamní režim nám a našim spojencům dlouhodobě vyhrožuje, úspěšně rozvíjí svůj raketový program, podporuje silnou teroristickou organizaci Hezbollah (i další nebezpečné organizace). V posledních měsících vyzbrojuje teroristické povstalce v Jemenu. V posledních dnech pomáhá společně s výše zmíněnou organizací Hezbollah syrskému diktátorovi a ruské vládě pod záminkou útoků na teroristickou organizaci Islámský stát v utajovaných útocích především na syrské protirežimní povstalce (důkazy zveřejnili představitelé Severoatlantické aliance i britská či americká vláda a také světová média). Navíc lze v blízké době po několika desetiletích očekávat zvolení nového nejvyššího vůdce režimu, který může být ještě nepřátelštější a nevyzpytatelnější než oba jeho předchůdci.

  Připravená dohoda s Íránem sice razantně omezuje stávající jaderný program (obohacený uran, odstředivky), zároveň však ruší veškeré cílené účinné světové sankce, díky kterým neměl Írán dosud dostatečné množství zdrojů a které byly v minulosti jen velmi obtížně po několika letech dojednány. Přestože půjdou do Íránu na základě této dohody mezinárodní inspektoři, Írán může vyvíjet jaderné technologie a jaderné zbraně bez vědomí inspektorů (např. v tajných chráněných podzemních prostorách či mimo území Íránu), tak jako se o to íránský režim pokoušel již v minulosti, dokonce opakovaně. Navíc se může íránský režim rozhodnout, že poté, co bude mít ve svých zásobách dostatečné množství zdrojů, vypoví tuto dohodu a vyhostí inspektory. Následný preventivní útok na konkrétní cíle v Íránu by již nemusel být možný, i kdyby k němu byl někdo relevantní ochotný. Ruská federace navíc bude Íránu nezodpovědně dodávat vyspělý raketový protiletadlový systém.

  Připravená dohoda je tedy výhodná pouze pro Írán a proto její dojednání přirovnal bývalý viceprezident a ministr obrany USA Dick Cheney (Republikánská strana, z vlád George W. Bushe a George H. W. Bushe) k ústupkům, jakých se dopustil někdejší britský premiér Neville Chamberlain vůči německému diktátorovi Adolfu Hitlerovi a jeho režimu. O nebezpečné zahraniční politice prezidenta Obamy s hlavním důrazem na problémy s íránským režimem napsal (společně s jednou ze svých dcer) knihu. Bývalý předseda Sněmovny reprezentantů USA (dolní parlamentní komory) a kandidát v primárních volbách Republikánské strany na prezidenta USA v zatím posledních volbách Newt Gingrich napsal v reakci na zahraniční politiku Obamovy vlády thriller (fikci), který názorně ukazuje, co hrozného se může stát, pokud naši vůdci ignorují takové hrozby. Pan Gingrich tvrdí, že neexistují dostatečně silná slova na to, aby vyjádřila selhání Obamovy vlády ohledně zajišťování národního i světového bezpečí. Kritizuje zejména tuto mezinárodní dohodu s Íránem a poukazuje zejména na neustálé posilování ruského prezidenta Putina. Jednání ruské vlády v zahraniční politice (včetně aktuálních útoků na syrskou opozici) podle pana Gingriche nemůže být nikým označováno jako překvapivé. Údiv příslušných amerických vládních úřadů nad postupem Ruské federace a jejích spojenců přirovnal ke scéně ve slavném filmu „Casablanca“ (od režiséra Michaela Curtize), ve které je jistý muž šokován, když v mafiánském prostředí odhalil gamblerství.

  Uvedená dohoda s Íránem je zřejmě největším nebezpečím pro státy dnešní Severoatlantické aliance a jejich spojence od konce 2. světové války, protože i v případě Karibské krize proti sobě stály sice jaderné velmoci, avšak, i v případě Sovětského svazu, se v zásadě pragmaticky uvažující politickou reprezentací.

  Případný nutný plošný útok na Írán a jeho spřátelená území by se bohužel mohl stát největší tragédií v dosavadních dějinách lidstva (srovnatelnou nanejvýš se zločiny komunistů v Čínské lidové republice a Sovětském svazu, druhou světovou válkou a možná ještě s neúmyslným zavlečením nemocí do evropských kolonií).

  Preventivní útok na podezřelé íránské oblasti veřejně aktuálně zvažuje významná část americké opozice a izraelská vláda. Íránu totiž podle některých odborných odhadů zbývá jen několik let do sestavení jaderné bomby (a zároveň bude mít brzy zmíněnou vyspělou protiletadlovou obranu).

  Íránské jaderné bomby by bohužel mohly být využity jak k nečekaným teroristickým útokům na různých místech planety, tak k zásahu mnohých nepřátel (včetně značné části Evropy) balistickými střelami s jadernými hlavicemi (vzhledem k rozvoji raketového programu).

  Prezident USA Barack Obama navíc nemá pravdu, když tvrdí, že tato dohoda povede k jadernému odzbrojování. Vláda absolutní monarchie Saúdské Arábie, která je dlouhodobým a principiálním nepřítelem Íránu (a v posledních letech také, stejně jako dříve v minulosti, spojencem Severoatlantické aliance), se totiž cítí být logicky takovou dohodou ohrožena a veřejně ohlásila, že v reakci na ni plánuje jaderné zbrojení. Obdobně by mohly postupovat i další státy regionu s nepřátelským vztahem vůči Íránu, které se také logicky cítí být ohroženy.

  Uzavřená dohoda s Íránem je tedy obrovským zničujícím selháním našich klíčových spojenců, a to vlády USA, britské vlády Davida Camerona z Konzervativní strany, francouzské vlády Françoise Hollanda ze Socialistické strany, německé vlády Angely Merkel z Křesťanskodemokratické unie, a také silných nespojeneckých vlád, a to autoritářské vlády Ruské federace a diktátorské komunistické vlády Čínské lidové republiky. V září 2015 byl navíc zvolen předsedou britské klíčové opoziční strany, levicové Labour Party (Strany práce) přítel íránského režimu Jeremy Corbyn, který by se tak v případě zvýšení volebních preferencí své strany stal pravděpodobně britským premiérem. Rok 2015 se tak stal z hlediska vzniklých mezinárodních rizik tragickým, nejhorším od konce druhé světové války.     

  Prezident ČR Miloš Zeman je dlouhodobým stoupencem preventivního útoku proti íránskému režimu a v březnu 2015 se nepřímo (podporou Izraele a současné izraelské vlády na konferenci v USA) vyslovil proti této nebezpečné dohodě. Většina relevantních českých politických stran (ANO, KDU-ČSL, ODS, bývalý Úsvit, Zelení, Piráti, Svobodní) však na nebezpečí této dohody veřejně nereaguje. KSČM dokonce opakovaně v parlamentu prosazovala umožnit českým podnikům vyvážet do Íránu nebezpečné technologie pro podezřelou jadernou elektrárnu. Obdobně ČSSD zrušení cílených sankcí ocenila jako obrovskou příležitost rozvíjet vzájemné vztahy a chce umožnit i vývoz nebezpečných technologií do Íránu. Zrušení cílených sankcí oficiálně ocenil jako velký úspěch také předseda strany TOP 09 Karel Schwarzenberg. 3. místopředseda strany Piráti Ivo Vašíček je také dlouhodobým veřejným odpůrcem těchto nyní rušených, cílených sankcí.   

  Tento článek byl publikován na publicistickém portále Skutečnosti.