Ruská armáda na Ukrajině

  Ukrajinský poloostrov Krym okupuje Ruská federace a na východní Ukrajině bojují ruští vojáci i civilisté. Vlády některých států mají o rozsáhlé pomoci i přítomnosti ruské armády na východní Ukrajině důkazy. Ostatní lidé mohou vycházet z řady důkazů menšího rozsahu a mnohých indicií.  

  Na přelomu zimy a jara 2014 zneužila ruská vláda prezidentský puč na Ukrajině k nepravdivému tvrzení, že jsou v důsledku puče v ohrožení Rusové obývající Krym, a k okupaci Krymu, která nadále trvá a v současnosti je obhajována výsledky vypsaného referenda o připojení Autonomní republiky Krym k Ruské federaci. Toto referendum bylo ale ukrajinským ústavním soudem shledáno protiústavním (tedy ilegálním), nehledě na jeho nestandardní průběh, s čímž souhlasí spolu s ukrajinskou vládou (tehdejší i současnou) většina vlád světa. Podle Spojených států i některých dalších vlád bylo připojením Krymu k Ruské federaci porušeno (tedy nejen vypovězeno) z ruské strany „Budapešťské memorandum“. Tento problém přitom vznikl krátce před připraveným referendem, na základě kterého měli obyvatelé Krymu možnost ještě dále zvýšit tehdy již tak poměrně vysokou míru svojí autonomie, přičemž Rusové mají navíc na Krymu většinu (vzhledem k jejich postupnému přicházení na Krym od konce 18. století, kdy byl Krym Ruskem dobyt, a vzhledem k masovému násilnému vyhnání Krymských Tatarů i dalších krymských národů diktátorem Stalinem za druhé světové války), a v situaci, kdy má ruské Černomořské loďstvo uzavřenu dlouhodobou nájemní smlouvu na přístav v krymském Sevastopolu (který je také, pod záminkou výsledku protiústavního místního referenda, souběžně s Autonomní republikou Krym okupován).

  V současnosti si Krymští Tataři stěžují u Organizace spojených národů na únosy, násilí i všemožný útlak ze strany okupační mocnosti, jak uvedla britská mediální společnost BBC. Problémem pro obyvatele Krymu je, zejména v současnosti, také jejich závislost na ukrajinských dodávkách mimo jiné pitné a užitné vody, byť Ukrajina prozatím sladkou vodu v nezbytné míře dodává.

  Někteří čeští politici i značná část veřejnosti překvapivě dosud chybně tvrdí, že neexistují důkazy o zapojení ruské armády do bojů na východní Ukrajině.

  Civilisté z Ruské federace (Rusové či Čečenci) se účastní bojů na východní Ukrajině neskrývaně. Ruská vláda nepopírá, že o nich ví. Ruští dobrovolníci jsou však navíc nabíráni také oficiálně, prostřednictvím ruské armády. Většina zabitých na straně partyzánů jsou podle statistik obyvatelé Ruské federace.

  Jeden z vůdců partyzánů, Oleksandr Zakharchenko uvedl v ruské státní televizi (jak informovala agentura Reuters), že v bojích na východní Ukrajině působí ruští vojáci (byť údajně v době své dovolené, což je ale z hlediska jejich zapojení podružná informace). Některé státy a Severoatlantická aliance informovaly o zapojení ruské armády do některých bojů na východní Ukrajině i o ostřelování území ovládaného (tehdy) ukrajinskou armádou z příhraničních oblastí Ruské federace. Švédský ministr zahraničních věcí Carl Bildt potvrdil na summitu Severoatlantické aliance v britské zemi Wales v září 2014, že má od rozvědných tajných služeb informace, že na východní Ukrajině působí armáda Ruské federace, a podivil se, že takové informace nemá český prezident Miloš Zeman. Právě proto podpořila Severoatlantická aliance na tomto summitu vybrané zpřísněné sankce (zaměřené na konkrétní ruské představitele včetně finančních institucí patřících státu a úzce vymezená odvětví) uvalované na Ruskou federaci státy Severoatlantické aliance, Evropskou unií jako celkem i dalšími státy a mezinárodními organizacemi. Tyto sankce jsou zdůvodňovány jak okupací Krymu (Autonomní republiky Krym a města Sevastopol), tak i válkou na východní Ukrajině podporovanou (a pravděpodobně také zčásti vedenou) ruskou vládou.

  Na Ukrajině oficiálně padlo či bylo zraněno několik ruských výsadkářů a další byli zadrženi. Jeden ze zadržených kritizoval na základě vlastních zkušeností z východní Ukrajiny neobjektivitu ruských médií (mezi nimiž převažují státní média, která měl zřejmě na mysli), nelze však jednoznačně potvrdit, že kritiku neprovedl pod nátlakem (byť pro nátlak není žádné podezření). Také bylo pohřbeno či zůstává dlouhodobě nezvěstných několik ruských vojáků, jejichž doklady byly podle ukrajinské armády nalezeny v obrněných vozech dopadených na východní Ukrajině. Několik vojáků zemřelo podle ruské armády při výcviku v ruské Rostovské oblasti (sousedící s ukrajinskou Doněckou i Luhanskou oblastí), což se zdá podezřelé mimo jiné některým lidem z prezidentské rady pro lidská práva v Ruské federaci. Členka této rady pro agenturu Reuters upozornila, že ruská armáda provádí vojenskou invazi na východní Ukrajinu a agentura Reuters také zveřejnila, že rada podle dvou jejích členů informovala o tom, že při bojích u města Snižne na východní Ukrajině zahynulo přes sto ruských vojáků. Objevuje se neobvyklý počet úmrtí ruských vojáků svědčící o jejich nasazení v nějakém válečném konfliktu. Podezřelé je také bezdůvodné vyznamenání od ruského ministra obrany udělované za boje pro výsadkáře z Pskovské oblasti (na západní hranici Ruské federace).      

  Některé státy Severoatlantické aliance potvrdily, že se na východní Ukrajině podle satelitních snímků nachází velké množství moderní vojenské techniky, jakou nejsou vysoce pravděpodobně schopni obsluhovat separatisté (partyzáni). Existují také přímé důkazy o držení moderních ruských vojenských (bojových i přepravních) dopravních prostředků separatisty, pro což nemá ruská vláda žádné racionální vysvětlení.  

  V lednu 2015 byla ruskými orgány činnými v trestním řízení zatčena Ruska, která v dubnu 2014 oznámila ukrajinské ambasádě, že vyslechla v mikrobusu veřejné dopravy ve Smolenské oblasti (na západní hranici Ruské federace) telefonát ruského vojáka (důstojníka), který nasvědčuje tomu, že by měly být na Ukrajinu vyslány jednotky ruské armády. Byla obviněna z velezrady (což je analogie k české vlastizradě). Příslušný soud ji však následně propustil, protože na Ukrajině oficiálně nejsou žádné ruské armádní jednotky. Jednalo se tedy buď o zásadní selhání orgánů činných v trestním řízení, nebo tyto orgány svým vyšetřováním oficiálně potvrdily nasazení ruských armádních jednotek na Ukrajině. Zároveň tato paní dosud nebyla obviněna ze šíření poplašné zprávy, což nasvědčuje tomu, že se uvedený telefonát opravdu odehrál (a podle některých zdrojů jej slyšel celý mikrobus).  

  Ruská vláda oficiálně vysílá na východní Ukrajinu nikým nekontrolované konvoje (údajně čistě humanitární). Lze předpokládat, že tyto konvoje nechce nechat zkontrolovat proto, že v nich vyváží zbraně (munici apod.), jak se podle ukrajinské agentury Ukrinform obává také ředitel moskevské pobočky organizace Ruský červený kříž, což by podle něj bylo mimo jiné i porušením mezinárodního humanitárního práva. O významných dodávkách válečných zdrojů těmito konvoji svědčí i s nimi zčásti synchronizované cykly útoků separatistů.

  Jeden z dřívějších vůdců separatistů, Rus (veterán ruské armády) Igor Girkin (známý také jako Strelkov) uvedl podle francouzské agentury AFP krátce po sestřelení malajsijského dopravního letadla v Doněcké oblasti na sociální síti, že právě sestřelili v inkriminovaných místech vojenský transportní letoun. Podle agentury AFP se tato zpráva objevila na sociálních sítích u více separatistů, a když bylo v médiích zveřejněno, že se jednalo o civilní letadlo, rychle prý tuto zprávu hromadně mazali. K sestřelení došlo vysoce pravděpodobně z území ovládaného těmito separatisty a vysoce pravděpodobně byl použit jeden z ruských systémů protiletadlové raketové obrany řady Buk. Tento systém byl vyfocen v inkriminované oblasti držené separatisty jen pár hodin před pádem tohoto letadla a dále na fotografii jednoho ze separatistů, který fotku sebe a tohoto systému nakrátko umístil na sociální síti. Následně byl pravděpodobně tento systém (zakrytý plachtou) natočen palubní kamerou řidiče, který jel za kamionem, který tento podezřelý náklad převážel v hraniční zóně směrem do Ruské federace. Tyto fotografie a video zveřejnilo britské internetové médium MailOnline (součást novin Daily Mail). Ruská vláda tyto informace popírá. Jeden ze zdrojů satelitních snímků dvou systémů Buk, které měly být načapány v oblasti ovládané separatisty, byl podle MailOnline zablokován na příkaz ruského nejvyššího státního prokurátora.

  Partyzáni (žádající pro sebe původně separátní území a v současnosti alespoň výraznou míru své autonomie) disponují raketomety neznámého původu, jimiž navíc v tomto konfliktu vystříleli tisíce raket. Jediným vysvětlením, které reálně přichází v úvahu, jsou dodávky přes rusko-ukrajinskou hranici. 

  Ukrajinská vláda nemá pod kontrolou značnou část rusko-ukrajinské hranice. Ruská vláda však v souladu s partyzány odmítla jakýmkoli způsobem v následujících měsících zajistit kontrolu hranic ze své strany (byť má podle Severoatlantické aliance podél této hranice dokonce ve velkém rozsahu své armádní jednotky). V posledních dnech požádal vysoký představitel Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ruskou vládu, aby hranici uzavřela.

  Zásadní součástí dohod „Minsk II“ dojednaných představiteli Ukrajiny, Ruské federace, Spolkové republiky Německo a Francie je stažení některých moderních raketových systémů všemi stranami konfliktu, přičemž partyzáni by takové systémy nemohli mít bez úzké spolupráce s Ruskou federací (vládou či armádou). Ruská vláda však takovou spolupráci popírá. Buď tedy lže, nebo nemá plnou kontrolu nad vlastní armádou.   

  Existují i mnohá další tvrzení o ruských bojových vozidlech či vojácích na východní Ukrajině. Jedná se však zpravidla buď o veřejně nepotvrzené, jednostranné informace (zejména od ukrajinské armády a vlády), nebo jen o ojedinělé potvrzené případy.

  Samotná ruská vláda potvrzuje či nepopírá, že jsou na východní Ukrajině ruští civilisté (včetně těch, kteří jsou nabíráni ruskou armádou) i vojáci (byť pouze v rámci své dovolené) a nechce jim v tom jakkoli bránit. Potvrdila navíc, že na východní Ukrajině byli zabiti zmínění ruští výsadkáři a další zmínění byli zadrženi. Ačkoli ruská vláda nechce prozatím umožnit kontrolu společných hranic a nechce nechat kontrolovat zmíněné konvoje (natož je přestat vypravovat), popírá, že by na východní Ukrajinu dodávala armádní techniku i že by tam působila ruská armáda mimo svou dovolenou (s výjimkou zmíněných výsadkářů). Tím se ruská vláda dostává do rozporu s tvrzením výše zmíněných ruských orgánů činných v trestním řízení i členky prezidentské rady pro lidská práva. Ruský prezident navíc již nedávno ohledně situace na Ukrajině nehorázně lhal, když tvrdil, že v ukrajinské Autonomní republice Krym nejsou přítomni žádní neoznačení ruští vojáci a nejsou tedy ani pachateli zločinů vůči místní správě či civilistům, které se tam před okupací Krymu děly. Když jim však chtěl následně udělit vyznamenání, musel přiznat pravdu.

  Ruská vláda v posledních měsících podle některých vlád provokuje mimo jiné i státy Severoatlantické aliance a jejich spojence narušováním jejich leteckého prostoru i výsostných vod. Důvodem je kromě provokace jistě také zjišťování jejich reakčních časů a podobně. Na takové incidenty si stěžují, v některých případech dokonce opakovaně, Finsko, Švédsko, Norsko, Estonsko, Litva, Ukrajina, Spojené státy či Nizozemské království. V posledních týdnech se těsně přiblížily ke vzdušnému prostoru Spojeného království ruské jaderné bombardéry. Ruský prezident Vladimir Vladimirovich Putin a ruský ministr zahraničních věcí Sergej Viktorovich Lavrov vyhrožují dokonce ruským jaderným arzenálem.

  Současný ruský prezident i premiér se v minulosti pokoušeli zabránit obraně Evropy proti balistickým střelám, ačkoli jim byla nabízena možnost stálého dohledu nad zařízeními plánovaného systému a ačkoli bude Ruská federace takový systém možná brzy sama potřebovat. Vzhledem k nástupu Baracka Obamy do funkce prezidenta Spojených států se jim to zdařilo. Současný ruský prezident nese značnou část odpovědnosti za bombardování a koncentrační lágry (tzv. „filtry“) v Čečensku, kde zemřela spousta nevinných civilistů včetně mnoha dětí, i za rozsáhlé útoky v Gruzii v roce 2008 (zdánlivě v souvislosti s válkou v Jižní Osetii). Ruský prezident také podporuje mimo jiné současného syrského diktátora Bashara al-Assada. V Ruské federaci evidentně v mnoha případech není nezávislá soudní moc. Současná ruská vláda také do jisté míry cenzuruje média. Objevily se také případy falšování voleb.      

  Ruská vláda má zjevně zájem přinejmenším a přednostně o získání pozemního přístupu k okupovanému Krymu. Nevýhodou pro ni je, že nechce, ať už z jakýchkoli důvodů, přiznat účast ruské armády v bojích na východní Ukrajině. Nevýhodou pro ukrajinskou armádu i dobrovolníky je, že jsou boje vedeny, alespoň prozatím, z více důvodů (ať už rozumných, či nikoli) téměř výhradně pozemně, bez rozsáhlejšího využití bojového letectva. Bohužel tak umírá řada ukrajinských vojáků i dobrovolníků. Separatisté (partyzáni) navíc bojují v hustě zalidněných oblastech, takže boje ve značné míře odnášejí civilisté (vynuceným stěhováním, ztrátou domova, ale i zraněními či dokonce smrtí). Podle různých indicií jsou pravděpodobně obě (všechny) strany konfliktu zodpovědné za závažné zločiny vůči civilistům. Možnosti a šance ukrajinské armády klíčově závisí na míře zapojení ruské armády do této války i guerillové války. Proti plnému zapojení ruské armády (byť i bez použití jaderných zbraní) by ukrajinská armáda neměla téměř jistě prakticky žádnou šanci. Výraznou nadějí pro ukrajinskou vládu by bylo případné zvolení takového prezidenta Spojených států (jakožto jaderné velmoci), který by chtěl Krym i východní Ukrajinu v rámci zástupné války osvobodit. Nový prezident vzešlý z voleb má však nastoupit do své funkce až v lednu 2017. Jistou nadějí by byl i nástup současného amerického viceprezidenta, kterým je Joe Biden, do funkce prezidenta a k tomu by došlo automaticky v případě, že by Barack Obama nečekaně ukončil svůj prezidentský mandát. Viceprezident Biden má totiž zcela výjimečně v otázce řešení konfliktů na Ukrajině poněkud jiný, k ukrajinské vládě vstřícnější názor než prezident Obama. Spojenci Ukrajiny však mohou (a měli už dávno) pomoci ukrajinské vládě alespoň společným výcvikem (nejlépe přímo na Ukrajině či v jejím okolí), výcvikem ukrajinské armády a dodávkami potřebné armádní techniky či zbraní.

  Tento článek byl publikován na publicistickém portále Skutečnosti.