Nejhorší útoky

  Zachytili jste vůbec v médiích informace o nejhorších teroristických útocích posledních měsíců? Že se odehrály ve Francii? Chyba lávky! 

  Zdaleka největší teroristické (čili strategicky zaměřené) vražedné útoky za řadu posledních měsíců a jedny z největších v historii lidstva se odehrály bez velkého zájmu českých médií tento měsíc (v lednu 2015) v Nigérii. Provedla je organizace Boko Haram hlásící se k vlastnímu výkladu islámského učení i práva, snažící se o svržení nigerijské vlády (popřípadě i některých okolních vlád) a nastolení islámského práva v oblasti. Násilné aktivity této organizace v posledních měsících vzrůstají. Při těchto lednových útocích na sídlo armády a místní obyvatele (převážně muslimy) byly podle řady věrohodných zdrojů (místních obyvatel i mezinárodních pozorovatelů) zabity možná i více než dva tisíce lidí. Další desetitisíce utekly. Někteří se pokusili utéct přes Čadské jezero do Čadu. Lze předpokládat, že mnozí z nich zahynuli. Další jsou uvězněni na tamních ostrůvcích, kde jsou však ohrožováni hrochy, nemají dostatek jídla, v noci trpí zimou a jsou napospas komárům přenášejícím malárii. Jejich města a obce byly vypáleny. V místě sídlící vojenská koalice složená z armád států této oblasti neoslabila organizaci Boko Haram, takže lze bohužel očekávat další rozsáhlé útoky.

  Nigérie je navíc zdaleka nejlidnatějším a spolu s Egyptem také ekonomicky nejvyspělejším africkým (natož subsaharským) státem, byť značně závislým na produkci ropy. Ekonomická, vojenská či politická nestabilita v Nigérii má tedy potenciál negativně ovlivnit také okolní státy a do jisté míry prakticky celý svět. Organizace Boko Haram navíc podle příslušných amerických úřadů podporuje bojovníky v Mali, proti kterým v současnosti bojují armády Evropské unie za přispění také české armády (v rámci její nebojové mise). Přesto ji bývalá ministryně zahraničních věcí USA Hillary Clinton z Demokratické strany považovala za skupinu pouze místního významu.  

  Je hanebné, že se česká média masakrem v severovýchodní Nigérii prakticky vůbec nezabývala. Zároveň je však pochopitelné, že se média nesrovnatelně více věnovala vraždám v redakci francouzského satirického časopisu a s nimi souvisejícím vraždám. Za prvé je provedli teroristé, kteří by vysoce pravděpodobně mohli potenciálně zaútočit i v České republice, za druhé byl tento masakr útokem také na svobodu projevu a vyznání ve světě.

  Muslimové tradičně zakazují zobrazovat (natož zesměšňovat či znevažovat) proroka Muhammada. Pokud by takový příkaz pocházel od Boha, nemusíme třeba ani přesně chápat důvody. V úvahu může přicházet, že bychom si na něj mohli utvořit nesprávný názor prostřednictvím zobrazení, které musí být z podstaty věci vždy přinejmenším neúplné a tedy nedokonalé a zbytečně zkreslující. Nebo jsou tak muslimové chráněni před uctíváním zobrazení naproti uctívání skutečného proroka (čili před modloslužbou). Pokud mají muslimové pravdu (nebo pevnou víru), je správné (nebo pochopitelné), že urážku proroka Muhammada včetně jeho karikatur považují za nevhodnou, nechtějí se s ní smířit a snaží se ho hájit a šířit jeho poselství. I v tomto případě je však podle mnohých znalců knihy Koran (včetně mnohých imámů) nepřípustné použití sebemenšího násilí (pravděpodobně proto, že úcta lidí navzájem má přednost před lidmi posuzovanou spravedlností). Česká republika i Francie jsou státy, které uznávají svobodu vyznání jednotlivých lidí, proto jsou právně (de iure) odděleny od jakéhokoli vyznání. Urážku na cti lidí (nebo tzv. „hanobení“ jistých skupin lidí) však lze sankcionovat.   

  Letošní útoky v Paříži nebyly prvními ani největšími v Evropě či na židovské komunity v posledních letech, stejně jako zobrazení proroka Muhammada. Při útocích provedených separatisty hlásícími se k islámu v ruském městě Volgograd v prosinci 2013 byly zabity a zraněny desítky osob, přičemž návazným cílem bylo ohrozit světové mírové olympijské a paralympijské hry v ruském městě Soči v únoru a březnu 2014. V Evropské unii se největší útoky posledních let odehrály ve španělském hlavním městě Madrid v roce 2004 a v britském hlavním městě Londýn v roce 2005. Přímo ve Francii opakovaně zabíjel pravděpodobně samostatně jednající terorista hlásící se k islámu v březnu 2012.

  Je tedy velkým překvapením a zároveň dokladem chyb některých evropských politiků, že mnozí teprve nyní plánují bezpečnostní opatření podobná některým z těch, která byla zavedena ve Spojených státech prezidentem Georgem W. Bushem z Republikánské strany a jeho vládou velmi rychle po útocích uskutečněných v září 2001. Mnozí evropští politici tedy vytvářejí tyto plány nahodile, v reakci na konkrétní uskutečněné útoky. Přitom se evropským bezpečnostním složkám zřejmě podařilo již v minulých měsících zabránit několika teroristickým útokům, jak před několika dny potvrdil veřejnosti mimo jiné šéf britské kontrarozvědky. Vzniká tak opodstatněná obava, že mnozí politici nemají připraveny systémové plány ani pro jiné krizové situace, jako jsou přírodní či technické katastrofy. Řada politiků z EU (včetně mnohých současných) přitom dlouhodobě kritizovala některé metody využívané tajnými bezpečnostními a informačními službami v USA. Spojené státy byly ve svém úsilí doposud velmi úspěšné. Od útoků antraxem v říjnu 2001 nepostihly USA žádné masové útoky. Lze předpokládat, že mnozí kritikové Bushovy vlády by obrátili, kdyby nebylo zabráněno nějakému podobnému masovému útoku jako nyní v Nigérii či ve Francii, ať už by mu nebylo zabráněno z důvodu nedostatečných opatření, nebo by mu nebylo prakticky možné zabránit. Spojené státy přitom podle všech tří šéfů rozvědky působících za vlády prezidenta Bushe (z nichž první byl jmenován již prezidentem Billem Clintonem z Demokratické strany) zabránily útokům, při nichž by zahynuly pravděpodobně tisíce nevinných civilistů, včetně plánovaného rozsáhlého útoku na Západní pobřeží USA, a to zejména díky klíčových výslechům ve vojenské vazební věznici Guantanamo Bay. Evropské tajné služby jsou nyní kvůli neodpovědnému chování mnohých evropských politiků ve významné míře závislé na odposleších či dalších získaných informacích a jejich analýze od americké tajné služby NSA (kterou nedávno značně poškodil její zrádce Edward Snowden).

  V posledním desetiletí se počet členů teroristických organizací hlásících se k vlastnímu výkladu islámu zvýšil několikanásobně, a to zejména v arabské oblasti a v severní polovině Afriky. Většina teroristických skupin na světě se hlásí k islámu, velká většina zbývajících se hlásí buď ke komunismu, nebo ke snaze o nezávislost svých území. Za nejnebezpečnější z nich lze obecně považovat skupiny hlásící se k islámu, protože jsou schopny masově organizovat sebevražedné útoky. Jsou tedy ochotny zaútočit také jadernými zbraněmi, a to i v případě, že by jim hrozila drtivá odveta. Proto plánovala předchozí, republikánská vláda Spojených států pomoc s vybudováním obrany proti balistickým střelám v Evropě.

  Komunistické teroristické organizace prosazují třídní boj a zabíjejí ve snaze o státní převraty. Následná diktatura však v minulosti po úspěšných komunistických převratech nevedla plošně a dlouhodobě nikdy k nedobrovolné beztřídní společnosti, komunisté měli vždy zásadní ekonomické problémy kvůli svým chybným cenovým kalkulacím (jimiž se pokoušeli nahradit tržní tvorbu cen včetně mezd, úroků a rent) a stejně jako jakákoli jiná diktatura byla i komunistická diktatura obvykle zneužívána k dalšímu omezování svobody či dokonce k beztrestnému provádění závažných trestných činů včetně masových vražd a genocid.

  Násilný komunistický převrat již proběhl, nebo hrozí zejména ve státech Latinské Ameriky a v dalších státech hrozí dokonce legální komunistický převrat (na základě změny ústavy apod.). Komunistické teroristické organizace působí také v Evropě, zejména v Řecku. V České republice opakovaně hrozil (a pro některé politiky a voliče byl naopak nadějí) vstup komunistů do vlády. Někdejší předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek (v současnosti 1. místopředseda TOP 09) navrhoval v rámci povolebních vyjednávání po parlamentních volbách v roce 2006 vytvoření koalice ČSSD a KDU-ČSL za podpory KSČM, čemuž však zabránili mnozí členové a poslanci KDU-ČSL i ČSSD a následně de facto také tehdejší prezident ČR, který tehdejšího předsedu ČSSD nejmenoval ani v rámci druhého pokusu o sestavení vlády premiérem.

  Nejnebezpečnější současnou komunistickou diktaturou (která však také nevedla k beztřídní společnosti a komunismu) je vláda KLDR. Podle tajných služeb Korejské republiky (Jižní Koreje) vyvinuli odborníci z KLDR tak malou účinnou jadernou hlavici, že s ní budou v blízké budoucnosti schopni zaútočit až na západní pobřeží Spojených států. Na rozdíl od teroristů hlásících se k islámu však severokorejští komunisté nejsou sebevražednými útočníky, což výrazně snižuje riziko jejich útoků jadernými zbraněmi na nepřátele. 

  Racionální boj proti teroristickým organizacím hlásícím se k islámu nemůže cílit na jakékoli muslimy nebo na islám jako takový. Posvátná kniha muslimů Koran umožňuje podle mnohých jejích znalců násilně bojovat pouze v krajních případech, které lze považovat za sebeobranu či obranu proti útisku. Existence této knihy s jejím mírovým poselstvím navazujícím na starozákonní proroky i evangelium tak zřejmě vedla prostřednictvím poklesu vražd a násilí obecně k záchraně velké řady lidských životů. Jedná se tak spolu s evangeliem v tomto směru pravděpodobně o vůbec nejvlivnější poselství všech dob. Teroristické útoky prováděné skupinami hlásícími se k islámu byly opakovaně odsouzeny mnohými imámy (muslimskými vůdci a znalci knihy Koran). Podle nich je takové chování v příkrém rozporu s posvátnou knihou Koran a jedná se o zneužití islámu. Oběťmi těchto útoků jsou především muslimové, stejně jako v případě popsaných útoků organizace Boko Haram. Ve Středoafrické republice jsou muslimové ve velkých počtech oběťmi brutálních útoků prováděných dokonce křesťany v rozporu s evangeliem.

  Mezi politiky islámského světa má Severoatlantická aliance (potažmo Česká republika) dlouhodobě některé spojence, jako je např. král Saúdské Arábie Abdullah. Islám je však do značné míry v rozporu s ekonomickým pokrokem, a to především proto, že zakazuje finanční úroky. V tomto ohledu je také ve sporu s evangeliem, které naopak vyžaduje efektivní využívání zdrojů i následné optimální rozdělení zisků včetně úroků mezi investory, jak vysvětluje podobenství o hřivnách. Mnohé muslimské národy mají navíc nevyjasněný právní rámec pro soukromé vlastnictví či jeho evidenci a vymáhání.

  Bylo by vládní jednoznačnou zvůlí proti svobodě, kdyby muslimové (ať už původem Češi, nebo přistěhovalci a jejich potomci) či jiní věřící začali být v neopodstatněných případech ve veřejném prostoru či na základních školách omezováni na svém právu vyjadřovat své náboženské přesvědčení, pokud tím nezasahují do práv dalších lidí.

  Zároveň je však pochopitelné, pokud tajné bezpečnostní služby pohlížejí na muslimy či komunisty jako na možnou hrozbu s vyšším rizikem. Řada muslimů může představovat přinejmenším budoucí politickou hrozbu pro všechny lidi, kteří dobrovolně nepřijímají islámské právo (ať už jakýkoli jeho výklad), což je velká většina českých občanů. Mezi muslimy se navíc ve světě rekrutuje podílově nejvíce nebezpečných teroristů. Komunisté představují hrozbu přinejmenším pro každého, kdo nepochází z tzv. „dělnické třídy“, ale jak se v praxi ukázalo, obvykle pro mnohem více lidí včetně některých komunistů. Podle zprávy české civilní kontrarozvědky začínají v ČR v posledních několika málo letech posilovat skupiny, které se zde snaží o prosazení islámského práva.   

  Většinová česká populace by možná měla mít zájem dokonce na nezakazování výstavby některých nových, nejlépe architektonicky hodnotných mešit v rámci územního plánování (na vhodných místech). Na základě zkušeností s mnohými imámy lze předpokládat, že v mešitách jsou a budou kázány mírumilovné (podle mnohých imámů nezkreslené) výklady knihy Koran častěji než mimo mešity. Zároveň budou muslimové v mešitách lépe kontrolovatelní tajnými bezpečnostními a informačními službami, což je v zájmu také samotných muslimů, těch, kteří nemají špatné záměry, takže ti potřebu takových kontrol snad chápou.

  Důvěryhodností českých tajných služeb před několika lety značně otřásla tvrzení některých českých politiků z jednobarevné vlády Miloše Zemana (ČSSD), která nebyla tehdy ani později dostatečně ověřena, ačkoli byla vydávána za spolehlivá, že se v Praze v dubnu 2001 setkal vůdce skupiny únosců letadel, která zaútočila v září 2001 na Spojené státy, Mohamed Atta z teroristické organizace al‑Qaida s představitelem Iráku.

  Chtějí‑li být státy Severoatlantické aliance a jejich spojenci důvěryhodní pro skupiny obyvatel, které jim pomáhaly či pomáhají uvnitř nepřátelských států, musí být schopny se o ně postarat, pokud se z nich stanou uprchlíci. To se týká v současnosti zejména některých lidí z Afghánistánu, kteří se obávají opětovného nástupu teroristické organizace Taliban k moci. Obdobná situace hrozila našim spojencům v Egyptě po nástupu Muslimského bratrstva (resp. jeho spřátelené politické strany) k moci. V ostatních případech může mít přijímání muslimských přistěhovalců k trvalému pobytu (popř. ke studiu) humanitární či ekonomické důvody (např. spousta arabských muslimů je vynikajícími lékaři, někteří íránští muslimové jsou špičkovými matematiky, fyziky či techniky apod.), jistě je však v zásadním zájmu většiny Čechů, aby se obzvláště muslimové (popřípadě také komunisté např. z Vietnamu) nestali v České republice významnou silou. Platí to jistě i naopak ve vztahu muslimských států k národům, které se k islámu nehlásí. V prvním případě hrozí s poměrně vysokým rizikem přinejmenším nastolení islámského práva (v lepším případě demokratickou cestou), ve druhém případě jeho zrušení.

  V mnoha případech se však v charakteru muslimů i lidí jiných vyznání projevuje mnohem silněji etnická či národní příslušnost, jejíž rysy jsou vlivem vyznání dále posilovány, nebo naopak potlačovány či usměrňovány. Velkou roli v chování muslimů hrají také zejména u arabských muslimů nevyřešená a nešťastná životní situace mnohých Arabů z Palestiny, u kavkazských muslimů či iráckých sunnitů jejich separátní snahy, u syrských muslimů jejich politická (a v důsledku i životní) situace, zejména u afrických či afghánských muslimů jejich chudoba, u evropských či amerických muslimů jejich nezapadnutí mezi většinu…          

  Teroristé mohou využívat stále širší paletu zbraní. Existuje důvodné podezření, že se teroristická organizace Taliban snaží převzít pákistánský jaderný arzenál, lze využívat mnohé biologické či chemické zbraně, mnozí teroristé a nepřátelé obecně (zejména komunisté z Čínské lidové republiky, vláda Ruské federace a v posledních týdnech zřejmě také komunisté z KLDR) se pokoušejí využívat kybernetické útoky, některá věrohodná média před několika dny informovala, že organizace al‑Qaida vyhrožuje USA, že vyvinula nedetekovatelnou bombu, v roce 2012 byl zveřejněn návod na výrobu střelné zbraně ve 3D tiskárně a tak dále.

  Šéf britské kontrarozvědky varoval před několika dny ve vzácném rozhovoru pro veřejnost, že organizace al‑Qaida chystá masové útoky vůči „Západu“ (pravděpodobně prostřednictvím evropských dobrovolníků, které získává v Sýrii, kam pákistánští odborníci z organizace al‑Qaida poslední dobou jezdí). Před reálně hrozícími útoky varuje i americká NSA. Zároveň jsou bohužel téměř jisté další rozsáhlé útoky skupin Boko Haram v Nigérii, Islámský stát v Iráku, al‑Nusrah Front v Sýrii či Taliban v Afghánistánu a Pákistánu.   

  Tento článek byl publikován na publicistickém portále Skutečnosti.