2014: Temelín, oteplování, Taliban, Krym, ebola

  Rok 2014 zastavil dostavbu Temelína, zvýšil minimální mzdu, připravil ničivý klimatický balíček EU, založil Islámský stát, obsadil Krym, šířil ebolu, vyšetřoval ministra financí ČR, zaútočil v Karáčí, chtěl rozdělit Google, pokračoval v šíření malárie či AIDS, velmi zadlužil ČR… 

  V českém veřejném prostoru se odehrály zejména dvě tragédie - zastavení a částečně nenávratné zmaření příprav na výstavbu dalších bloků jaderných elektráren a zvýšení povinné minimální mzdy, byť vláda provedla obě opatření dobrovolně, takže je za tragédie nepovažuje. Obě tragédie má na svědomí politická scéna, ale odehrávají se, na rozdíl od scény divadelní, v hledišti.

  Kvůli zbytečnému otálení vlády s podporou výroby energií byla zastavena již léta probíhající veřejná zakázka na rozšíření Jaderné elektrárny Temelín. Výsledkem je zbytečná nenávratná ztráta v řádech miliard korun jak na české straně, tak na straně zájemců o zakázku, snížení věrohodnosti České republiky jako partnera pro obdobné veřejné zakázky a prohloubení české energetické nesoběstačnosti (ve výrobě energií), ke které dojde během několika málo let a která s sebou nese závažná rizika pro domácnosti i společnosti. Očekávatelnou ironií je, že návrh nové Státní energetické koncepce ČR předložený ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem (ČSSD) staví zejména právě na rozšiřování jaderné energetiky bez připouštění jiných alternativ, až s iracionální důvěrou v budoucí nespornou výhodnost této formy získávání konkrétně elektřiny před způsoby dalšími.

  Viz článek „Čekání na temelínské věže“ z 16. 7. 2014.

  Zvýšení minimální mzdy (a sazeb tzv. „zaručené mzdy“ včetně platů ve veřejném sektoru) od roku 2015 schválila vláda jednomyslně a dokonce ve větším rozsahu, než dohodla s vybranými zástupci odborů a zaměstnavatelů. Poškozeny budou zejména nejrizikovější skupiny (mladí nekvalifikovaní uchazeči o zaměstnání a pracovníci, lidé se zdravotním postižením, drobní živnostníci, stavební firmy a developeři, samospráva a podobně).

  Viz článek „Trest bez zločinu a vládní pýcha a předsudky“ z 1. 10. 2014.  

  Současná vláda stihla během roku 2014 provést bohužel i spoustu dalších špatných rozhodnutí a kroků: hospodaření s rostoucím cyklicky očištěným deficitem (včetně rozpočtovaného deficitu na rok 2015), ačkoli nedošlo k žádné mimořádné krizové situaci (naopak, ekonomika na štěstí prozatím poměrně rychle roste), čímž se zvyšuje reálné zadlužení státu zcela bez ohledu na nezvyšování účetního dluhu (kterým se přitom chlubí ministr financí), snižování podílu veřejných investic na celkových útratách oproti vládám předchozím, zvýšení spotřební daně uvalené na pohonné hmoty (byť ceny ropy a tedy i benzínu či nafty celosvětově klesají), daňové zvýhodňování zadlužujících se firem před projekty financovanými z vlastních zdrojů firmy, přijetí závazku, na základě kterého budou v budoucnu o hospodaření českých vlád rámcově rozhodovat orgány Evropské unie, zrušení většiny poplatků ve zdravotnictví včetně těch, které splňovaly požadovanou regulační funkci, omezení výdajových paušálů, významná podpora velkých zahraničních firem na úkor jejich české konkurence, zkomplikování systému DPH třetí sazbou, nezanedbatelné navýšení počtu úředníků (byť zčásti jako náhrada outsourcingu), porušení zvyku nejvyšších úředníků včetně ministrů projít lustracemi, dodávání zbraní Kurdům, přílišné omezování některých obcí v Národním parku Šumava, kterému zamezil (v prozatím nepravomocném rozsudku) soud…

  Zároveň vláda provedla některá opatření, která povedou ke zlepšení životů lidí: zvýšila slevu u daní z příjmů na 2. a 3. dítě, poskytla právní základ tzv. „dětským skupinám“, podporovala (a podporuje) českou armádu v důležitých zahraničních misích…

  Viz článek „Zklamalo snad hnutí ANO?“ z 9. 10. 2014.

  Viz článek „Zdraží se benzín?“ z 3. 8. 2014.

  Ministr financí Andrej Babiš (ANO) byl vyšetřován Českou národní bankou, protože umožnil vybrané úzké skupině lidí vydělat si na podkladě tajné informace, kterou vyzradil. ČNB tak nabyla důvodného podezření, že mohl protizákonně napomoci k trestnému činu (třeba i jiné skupině lidí, kterou mohl krýt). Zároveň se následným zveřejněním této informace pravděpodobně dopustil de facto trestného činu manipulace s trhem, protože doposud nevysvětlil svůj pozdější názorový obrat, z hlediska práva však z podstaty věci musí být (a je) chráněn. Během vyšetřování se nepodařilo prokázat žádné porušení práva a ukázalo se, že v takových případech je český právní řád bezbranný proti některým případům vynášení tajných informací. Na celém případu je zvláštní jeho pravděpodobné informační embargo. Ačkoli řada médií informovala na jaře 2014 o zahájení tohoto vyšetřování, pravděpodobně žádné médium nepřevzalo ani samo nezveřejnilo informace o jeho závěrech.

  Viz článek „Exkluzivně: Ministr Babiš nevinen“ z 12. 11. 2014.

  Představitelé Evropské unie spolu v roce 2014 dojednali podobu nového klimatického balíčku na 20. léta 21. století. Lze předpokládat, že v zásadě v této podobě bude schválen. Poškodí tak zřejmě téměř zbytečně ekonomiku EU, zčásti ve prospěch zbytku světa a zčásti bez náhrady. Tento soubor dohod se tak bohužel stane pravděpodobně nejničivějším ekonomickým opatřením v dějinách lidstva.

  Viz článek „Fata morgana globálního zahřívání Země“ z 6. 11. 2014.

  Evropský parlament navrhl na podzim roku 2014 rozdělit společnost Google a obdobné, menší společnosti. Google je přitom jednou z nejvýznamnějších a nejnadějnějších společností na světě, která svou výkonností už v současnosti překonává několik států EU, ani nemluvě o extrémně vysokých pozitivních efektech, které přináší zdarma pro spoustu uživatelů Internetu. Její rozdělení by bylo celospolečensky škodlivé, tedy naprosto neobhajitelné a zvýšilo by nepředvídatelnost podnikatelského prostředí v EU. Největším problémem tohoto případu je však zvůle, ke které se Evropský parlament uchýlil. Když se obrátil bez relevantních důvodů proti svobodě podnikání jednou a nebyl veřejností hlasitě odsouzen, může mít choutky omezovat svobodu i v dalších případech.

  Viz článek „Drama o dvou Googlech“ ze 7. 12. 2014.

  Světové dění bylo negativně ovlivněno zejména dvěma trendy - nadále rapidně rostoucí aktivitou teroristů (či radikálních politických skupin) hlásících se k jisté formě islámu a aktivním násilným imperialismem ruské vlády.

  Tak jako v přibližně deseti letech předcházejících se i v roce 2014 významně zvyšoval počet teroristických organizací hlásících se k islámu i jejich členů na Blízkém a Středním Východě a stále více také v severní polovině Afriky. Jejich počet vzrostl v posledních letech několikanásobně. Aktuálně největším problémem je teroristický Islámský stát rozšiřující se již od počátku roku 2014 v Iráku, který vznikl z irácké odnože teroristické organizace al‑Qaida a snaží se odlišit se od ostatních obdobných skupin svou obzvláštní agresivitou, a jeho spojenecká teroristická organizace al‑Nusrah Front působící v Sýrii. Jejich hlavním cílem je stát založený na vlastním výkladu islámského práva (chalífát). Tyto organizace jsou však oslabeny díky tomu, že americká armáda zničila před několika lety továrnu na jedy v severovýchodním Iráku patřící tehdejší irácké al‑Qaidě a izraelská armáda vybombardovala podezřelou budovu v Sýrii, ve které syrský diktátor al‑Assad nechal stavět za pomoci inženýrů ze Severní Koreje pravděpodobně utajovaný jaderný reaktor. Kurdům a dalším bojovníkům proti Islámskému státu se na štěstí daří, dokonce bez výrazné mezinárodní pomoci, hájit alespoň některé strategické oblasti, jako je vodní nádrž na horním toku řeky Tigris či syrské město Kobani. Spojené státy se svými spojenci neměly z oblasti před třemi lety odcházet.   

  Z dlouhodobějšího pohledu je řádově větším nebezpečím organizace Taliban, která se podle mnohých zpráv snaží zmocnit pákistánského jaderného arzenálu. Z tohoto hlediska byl největší tragédií roku 2014 útok členů této organizace na mezinárodní letiště v Karáčí. Organizace Taliban tak totiž prokázala, že znatelně neoslabuje (v posledních letech dokonce naopak začíná opět posilovat) a je schopna efektivně využít případné politické či vojenské nestability v Pákistánu. Severoatlantická aliance přesto na popud svého klíčového člena, Spojených států na konci roku 2014 ukončila primárně válečné operace v regionu (s výjimkou dalšího využívání bezpilotních letounů), což by mělo organizaci Taliban bohužel zásadně posílit. Aktivity organizace Taliban směřují přednostně a již dlouhodobě proti demokraticky zvoleným vládám v Pákistánu či Afghánistánu, nikoli proti přítomnosti americké armády a jejích spojenců jako takové v oblasti.

  Viz článek „Dick Cheney: Hrozí nám reálně druhé a horší 11. září!“ z 22. 8. 2014.

  Během roku 2014 se také výrazně zhoršily vztahy mezi Ruskou federací na straně jedné a Spojenými státy, Evropskou unií, Australským svazem či Japonskem na straně druhé. Ruská vláda je dlouhodobě kritizována za bombardování a koncentrační tábory v Čečensku, kde zemřela spousta nevinných lidí včetně mnoha dětí, za rozsáhlé útoky na civilisty v Gruzii v roce 2008 (zdánlivě v souvislosti s válkou v Jižní Osetii), falšování voleb, nespravedlivá soudní rozhodnutí (často politicky motivovaná), podporu některých nelidských diktátorů (v posledních letech zejména syrského prezidenta al‑Assada, který v roce 2014 opět vyhrál volby po vyloučení většiny kandidátů z voleb ústavním soudem pro nesplnění podmínek, které nemohli splnit)… V roce 2012 uvalily Spojené státy v souvislosti se zákonem o standardizaci obchodu s Ruskou federací a Moldavskem sankce vůči vybraným představitelům ruské výkonné a soudní moci a Ruská federace reagovala recipročními sankcemi vůči představitelům a bývalým představitelům USA a paradoxně také vůči ruským dětem (kterým byly zakázány jejich adopce do USA). Důvodem bylo porušování základních lidských práv v Ruské federaci (bezprostředním důvodem byla nevyšetřená vražda právníka Magnitckého v ruské vazební věznici) a údajné porušování základních lidských práv bojovníků ve vazební věznici Guantanamo Bay Spojenými státy. Politické vztahy mezi těmito federacemi se ještě zhoršily v roce 2013, když ruské úřady udělily azyl zrádci amerických tajných služeb Snowdenovi, který mohl být podle některých indicií dokonce čínským špionem.

  Na přelomu zimy a jara 2014 zneužila ruská vláda prezidentský puč na Ukrajině k nepravdivému tvrzení, že jsou v důsledku puče v ohrožení Rusové obývající Krym, a k okupaci Krymu, která nadále trvá a v současnosti je obhajována výsledky vypsaného referenda o připojení Autonomní republiky Krym k Ruské federaci. Toto referendum bylo ale ukrajinským ústavním soudem shledáno protiústavním (tedy ilegálním), nehledě na jeho nestandardní průběh, s čímž souhlasí spolu s ukrajinskou vládou (tehdejší i současnou) většina vlád světa. Podle Spojených států i některých dalších vlád bylo připojením Krymu k Ruské federaci porušeno (tedy nejen vypovězeno) z ruské strany „Budapešťské memorandum“. Tento problém přitom vznikl krátce před připraveným referendem, na základě kterého měli obyvatelé Krymu možnost ještě dále zvýšit tehdy již tak poměrně vysokou míru svojí autonomie, přičemž Rusové mají navíc na Krymu většinu (vzhledem k jejich postupnému přicházení na Krym od konce 18. století, kdy byl Krym Ruskem dobyt, a vzhledem k masovému násilnému vyhnání Krymských Tatarů i dalších krymských národů diktátorem Stalinem za druhé světové války), a v situaci, kdy má ruské Černomořské loďstvo uzavřenu dlouhodobou nájemní smlouvu na přístav v krymském Sevastopolu (který je také, pod záminkou výsledku protiústavního místního referenda, souběžně s Autonomní republikou Krym okupován).

  Ruská vláda podle mnoha indicií či důkazů podporuje posilami a materiálně také separatisty na východní Ukrajině, kteří zneužili prezidentského puče k pokusům o násilné odtržení východních oblastí odehrávajícím se bohužel i na hustě osídlených místech. Separatisté mohou být vyzbrojováni také nekontrolovanými ruskými humanitárními konvoji. Ruský prezident Putin lhal, jak později při předávání vojenských vyznamenání musel přiznat, už o ruských vojenských akcích počátkem roku 2014 na Krymu. 

  Viz článek „Okupace Krymu pokračuje“ z 26. 7. 2014.   

  Přes zhoršené vztahy mezi Ukrajinou a Krymem dodává Ukrajina nadále na Krym veškeré potřebné dodávky pitné vody, na nichž jsou obyvatelé Krymu závislí. Zhoršily se však vztahy mezi Ukrajinou a jejími spojenci, kteří jsou s ní solidární, na straně jedné a Ruskou federací na straně druhé. Spojené státy během roku 2014 zpřísňovaly sankce vůči širšímu okruhu vybraných ruských představitelů a později i vůči vybraným nebezpečným průmyslovým odvětvím. Obdobné sankce zavedly Evropská unie, Australský svaz a Japonsko. Ruská federace zareagovala naopak nespravedlivými plošnějšími sankcemi, které poškozují zejména nevinné zemědělce z USA, EU, Kanady, Australského svazu a Norska a jejich nevinné ruské zákazníky.

  Viz článek „Koho poškodí ruské sankce?“ z 9. 8. 2014.

  Tento konflikt je jedním z největších problémů roku 2014 především proto, že Spojené státy i Ruská federace jsou velkými jadernými mocnostmi (a z pohledu Ukrajiny i dalších států také kvůli jejich značné energetické závislosti na Ruské federaci). Ruský prezident Putin se před několika lety pokoušel zabránit výstavbě systému obrany proti balistickým střelám v Polsku a České republice (byť byla Ruské federaci dokonce nabízena kontrola na příslušných zařízeních a byť i Ruská federace bude pravděpodobně v brzké budoucnosti taková zařízení potřebovat). V současnosti ruská vláda vyhrožuje svou jadernou silou. Hrozí tak reálně zástupná válka na Krymu, pokud se americká vláda (ať už současná, či spíše pozdější) rozhodne pro jeho osvobození. Navíc ale hrozí bohužel také okupace dalších území obývaných ruskou většinou, či výraznou menšinou na základě stejné záminky jako v případě Krymu. Některá z uvažovaných území (Lotyšsko, Estonsko…) jsou přitom chráněna Severoatlantickou aliancí (jako její členové či spojenci). 

  Mezi mnohými občany České republiky se stal tento konflikt, který se v mnohém podobá okupaci českého pohraničí Německem v letech 1938 až 1945, předmětem emocionálních sporů, které je však obtížné urovnat. Mnohdy jsou totiž zjevně založeny na řadě nesouvisejících sporů, jako jsou sympatie či naopak odpor (politický, kulturní, společenský) vůči Američanům, Rusům, Ukrajincům, vůči bývalým českým prezidentům Havlovi a Klausovi i současnému prezidentu Zemanovi a jeho hlavnímu soupeři v prezidentských volbách, vůči bývalým ukrajinským vládám, dlouhodobým snahám západních i východních a jihovýchodních Ukrajinců o osamostatnění a různým způsobům jeho provedení, vůči prezidentskému puči na Ukrajině (byť už na Ukrajině proběhly v roce 2014 svobodné a mezinárodně uznané prezidentské i parlamentní volby), vůči předchozí (Bushově) americké administrativě, americkému prezidentu Obamovi, ruskému prezidentu Putinovi, Sovětskému svazu, Severoatlantické alianci a jejím aktivitám včetně válek za Clintonovy administrativy v USA, vůči jakýmkoli válkám obecně, sankcím vyhlášeným Ruskou federací, sankcím obecně, Evropské unii, komunismu, tržnímu hospodářství v jeho různých nedokonalých provedeních, kosovským Albáncům a Srbům, vzniku Kosova jako takového, jeho uznávání, stanovení jeho hranic, vůči Čečencům, Gruzíncům a tak dále.

  V závěru roku 2014 rozčeřila mediální hladiny ještě zpráva příslušného senátního výboru USA o výsleších několika desítek bojovníků a organizátorů teroristických organizací vězněných na americké vojenské základně Guantanamo Bay během administrativy prezidenta Bushe mladšího. Tato zpráva záměrně zamlčuje pozitivní důsledky zkoumaných výslechů. Díky nim byly pravděpodobně zachráněny tisíce nevinných lidských životů. Tyto výslechy byly navíc prováděny také z opodstatněných obav před přípravami nepřátel na ještě mnohem masivnější útoky. 

  Viz článek „Guantanamo: obrácená morálka“ ze 17. 12. 2014.

  Rok 2014 byl bohužel, stejně jako mnoho let předchozích, také ve znamení malárie či AIDS, zejména v subsaharské Africe (ale nejen tam), byť v prvním desetiletí 21. století razantně pomohly programy boje proti těmto nemocem iniciované prezidentem Bushem mladším, které mimo jiné zachránily odhadem miliony lidí. Přes sto světových odborníků na boj proti AIDS bohužel zahynulo v letadle sestřeleném v létě 2014 v bojové zóně na Ukrajině.  

  Bohužel se na západě Afriky přidala v roce 2014 epidemie eboly, jejíž virus se poměrně snadno přenáší. Ekonomicky vyspělé státy světa absolutně selhaly v poskytování potřebné pomoci, zejména proto, že epidemii v jejích počátcích výrazně podcenily, byť se později, během podzimu 2014 situace v tomto směru znatelně zlepšila (nikoli však dostatečně, a to ani z pohledu pouhého boje proti rozšiřování epidemie). Po celém světě byly vyhlášeny sbírky na potřebnou akutní pomoc v boji proti této nemoci. Na štěstí je alespoň v nadějném vývoji několik vakcín. Většinu dosavadních peněz na výzkum eboly zajistil bývalý americký viceprezident Cheney (z administrativy prezidenta Bushe mladšího), který se obával (a obává) jejího využití jako biologické zbraně. Češi jsou na případný výskyt této nemoci v České republice poměrně dobře připraveni díky všem českým vládám úřadujícím od doby útoků na USA 11. září 2001. Současná česká vláda zareagovala na toto aktuální nebezpečí ve srovnání s ostatními vládami světa poměrně rychle a na štěstí včas.

  Viz článek organizace Lékaři bez hranic „Boj s ebolou vyžaduje okamžité globální nasazení prostředků proti biologickému ohrožení“ z 2. 9. 2014.

  Viz článek organizace Lékaři bez hranic „Pomalá a nevhodná mezinárodní reakce na epidemii eboly hrozí dvojím selháním“ z 3. 12. 2014.

  Poté, co před pěti lety postihlo Haiti zemětřesení, které se stalo jednou z největších katastrof posledních desetiletí a přineslo navíc humanitární i hygienickou katastrofu tomuto už před tím nesmírně chudému státu, tam bohužel ještě propukla cholera. Cholera se šíří také uprostřed konfliktů v Nigérii.

  Ve světě na mnoha místech bohužel také pokračuje řada konfliktů. Spolu s výše zmíněnými konflikty ve velké části Iráku a v Sýrii (kvůli Islámskému státu, organizaci al‑Nusrah Front i kvůli syrskému prezidentu al‑Assadovi) se největší brutální konflikty odehrávají v Jižním Súdánu či ve Středoafrické republice.

  Do nového roku si tedy ve veřejném prostoru přejme vítězství nad malárií, AIDS či ebolou, vítězství nad Talibanem, Islámským státem i ruskou vládou, zrušení klimatického balíčku, menší útraty a zadlužování vlády, energetickou soběstačnost nebo také snížení minimální mzdy a tedy i nezaměstnanosti…  

  Tento článek byl publikován na publicistickém portále Skutečnosti.